Milovice

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské
Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Milovicích je novogotický jednolodní kostel na západním okraji
městské části Milovice, vystavěný v letech 1906–1907. Zajímavý je pro svou výmalbu z let 1915–1916
v rámci Středočeského kraje ojedinělou. Kostel je památkově chráněný.
Původní farní kostel sv. Kateřiny zbudován v 18. století v barokním slohu stál uprostřed zaniklé
obce Mladá.
Poté, co obec Mladá i s kostelem zanikla, ministerstvo války financovalo výstavbu nového kostela
společně s farou a hřbitovem. Stavba byla provedena dosud neznámým stavitelem. Nový kostel je
stejného zasvěcení jako ten původní
[2], k zasvěcení došlo 25. listopadu 1907 ve svátek Kateřiny.
Unikátní výmalba interiéru kostela probíhala v letech 1915–1916 pod vedením malíře Vincence
Klivinského polskými zajatci. Do kostela byla přemístěna část původního mobiliáře. Raritou není jen
jeho výmalba, ale také jeho orientace obrácená k jihovýchodu.

Kulturní dům a radnice Milovice
Kulturní dům a radnice Milovice byly součástí bývalého Domu důstojníků. Původní budova byla
postavena v 70. let 20. století Československou armádou a darovaná sovětské posádce.
Radnice byla po rekonstrukci otevřena v roce 2012. V témže roce získala Cenu veřejnosti v soutěži
Stavba roku Středočeského kraje 2012.
Kulturní dům byl po rozsáhlé rekonstrukci otevřen v září roku 2022. Součástí KD Milovice bude od
června 2023 Muzeum vojenského prostoru v Milovicích.
Další částí budovy je Turistické informační centrum, které je v nových prostorách v provozu od 1. 4.
2023. Zde najdete nejen informace o zajímavostech města a okolí, ale konají se zde také zábavně
naučné programy pro veřejnost.

Mezinárodní vojenský hřbitov
Mezinárodní vojenský hřbitov Milovice je pietní místo, kde je pochováno více než šest tisíc válečných
zajatců, kteří prošli zajateckým táborem především v období 1. světového válečného konfliktu. Jsou
zde pochováni Rusové, Poláci, Češi, Rakušané, Maďaři, Srbové, Lotyši, Litevci, Turci a v neposlední řadě
Italové, kterých zde odpočívá celkem 5 276, což je vůbec nejvíce v České republice. Proto se také
hřbitovu říká „italský“. Zpočátku byla těla zajatců pochovávána na místním civilním hřbitově, který však
nemohl pojmout tak vysoký počet těl, a tudíž došlo v roce 1915 ke zřízení zmiňovaného hřbitova. Po
založení hřbitova byla těla zemřelých ukládána k poslednímu odpočinku po jednom, ale se vzrůstajícím
denním počtem úmrtí bylo přistoupeno k pohřbívání do hromadných šachet. Hřbitov lze nazvat
multinárodnostní i multináboženský. Během II.světové války zde byly uloženy ještě ostatky příslušníků
Wehrmachtu, které však byly později exhumovány a převezeny na německý hřbitov v Mariánských
Lázních.
Území hřbitova má status území Italské republiky. Součástí je také malé muzeum.
Na podzim se zde každoročně koná slavnostní pamětní obřad za účasti zástupců Velvyslanectví Italské
republiky v Praze, ministerstev obrany Itálie a České republiky a dalších civilních, vojenských a
duchovních představitelů obou zemí a města Milovice.

Tůně a mokřady Josefov
Podél toku říčky Mlynařice v Milovicích byla realizována v roce 2014,s podporou operačního programu
Životní prostředí, rozsáhlá první etapa revitalizační stavby – Tůně a mokřady Josefov.
Členitá soustava vodních hladin byla vyhloubena v hájích s převahou javoru jasanolistého po levé
straně Mlynařice. Před touto revitalizací zde byl jen rákos, bahno a neprostupné místo. Tím vznikl moc
hezký krajinný prvek s příjemnou energií, kam nejen místní obyvatelé chodí na procházky a relaxují,
v zimě se zde dá třeba bruslit. K vidění jsou nutrie, labutě a další druhy zvířat. I když jsou nutrie
roztomilým a oblíbeným zvířátkem, tak jsou v zásadě invazivním druhem.
V roce 2019 započala druhá etapa revitalizace. Téměř celá druhá etapa revitalizace byla financována
dotačním titulem. Stejným způsobem, jako u první etapy, je upraven i břeh pravý. Vzniklo zde sedm
nových tůní. Tím se propojily oba břehy Mlynařice. Jedná se významný krajinný prvek určený pro
podporu flory a fauny, a ne primárně k rekreaci i přesto sem lidé mohou chodit relaxovat.

Rezervace divokých koní a praturů
Rezervace divokých koní a praturů v Milovicích byla vyhlášena Národní přírodní památkou Mladá.
Kopytníci tady pomáhají zachovat významnou oblast stepí a luk s bohatou biodiverzitou, která se tady
díky působení armády a omezení vstupu veřejnosti dobře zachovala. Jedinečná krajina u Milovic je
známá výskytem mnoha ohrožených druhů motýlů, ptáků a dalších druhů živočichů. První divocí
koně sem dorazili v roce 2015 a osídlili tak oblast, která byla před jejich vyhubením jejich přirozeným
domovem, později se k nim přidali také uměle vyšlechtění pratuři. Dnes se tady daří zvířata úspěšně
rozmnožovat a návštěvníci si je mohou prohlédnout díky několika speciálně vybudovaným plošinám –
menší se nachází u aklimatizační ohrady, z lanového mostu u té větší je pak možné nahlédnout až za
ohradník.

Milovické mozaiky
V rámci Kulturního domu Milovice zůstala zachována mozaika, která je největší mozaika ve Střední
Evropě. Byla vytvořena v letech 1981–1982, autorem je Radomír Kolář. Realizaci provedl 10členný tým.
Mozaika obsahuje přes 440 000 kamenů. Námět je poplatný době svého vytvoření "Bojová družba se
sovětskými vojsky"
Zároveň jsme ze soukromého objektu zachránili, zrestaurovali a umístili do KD část mozaiky tzv. "Srdce
na dlani". Je zde také umístěna vizualizace původní mozaiky.
Třetí mozaikou jsou mozaiková vrata, která byla součástí Památníku Karpatsko-dukelské operace tzv.
Dioráma.
Všechny tyto mozaiky si můžete přijít prohlédnout od července 2023.