Chůze venku se sčítá s vlivem slunečního záření a působí tak ve dvou rovinách prevence, říká kardioložka Eliška Sovová

Zabýváte se kardiologií, jak ovlivňuje nedostatek chůze stav našeho srdce? 

Pohybová aktivita je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro neinfekční, dříve civilizační, onemocnění. Pohyb se dá předepisovat jako prevence, ale i jako lék. Svědčí četné studie publikované v prestižních časopisech.

Co hrozí jedinci, který má nedostatek pohybu?

Nedostatek pohybu ovlivňuje negativně jak pohybový aparát, tak i srdce, plíce, zažívací orgány, ledviny, reprodukční a další orgány a v neposlední řadě i psychiku jedince. Bez pohybu naše srdce „leniví“, snižuje se hladina „hodného“ cholesterolu, a tak může nedostatek pohybu přispět i ke vzniku infarktu myokardu.

Jak se sebou mohou zejména starší a obézní lidé “něco dělat”? Co mají dělat a k čemu tyto kroky povedou?

Jakákoliv aktivita, která je bude bavit a u které vydrží, je správná. Poslední doporučení pro pohybovou aktivitu WHO z roku 2020 konečně uvádí, že je lépe něco než nic a že je lépe více než méně. Tato doporučení zásadně komentují i sedavý způsob života, který vede ke zhoršení prognózy nejen u zdravých, ale zejména u pacientů.

Chůze jako přirozená pohybová aktivita je velmi vhodným nástrojem, zejména proto, že při pohybu venku se její účinek sčítá s vlivem slunečního záření, a působí tak ve dvou rovinách prevence. Pohybová aktivita by měla být pravidelná a obsahovat 4 složky - aerobní aktivitu (chůze, kolo..), odporový trénink (posilování, např. vlastní vahou), trénink balance a trénink flexibility.

“Každý z nás umí chodit,” říkáme si. Je tomu ale skutečně tak, umíme chodit?

Chůze je přirozenou součástí života, kterou jsme se sami naučili v mládí. I když existují onemocnění, které nám v chůzi brání nebo ji omezují, například poruchy pohybového aparátu, stavy po mozkové mrtvici, těžké postižení srdce nebo plic, většina populace chodit může. Při chůzi musíme jako při každé pohybové aktivitě dbát na správné oblečení a obuv. Rychlost, kadenci a vzdálenost musíme přizpůsobit svému zdravotnímu stavu.

Jaké chyby při chůzi děláme a jak se jim můžeme vyvarovat?

Pokud máme pocit, že nechodíme správně, je vhodné vyšetření u fyzioterapeuta. Chyb je hodně a nelze je tady všechny vyjmenovat. Některé se dají rehabilitací opravit, jiné máme už zafixované tak, že je změna prakticky nemožná.

Jak důležité je pravidelně chodit a co nám hrozí, pokud to neděláme? Kolik kroků je vhodné za den ujít?

Pohybové aktivity včetně chůze je potřeba provádět pravidelně, nejlépe denně. Doporučený počet kroků se liší podle věku a zdravotního stavu osoby. Je jasné, že děti potřebují, a taky nachodí, více kroků než senioři. Při chůzi je navíc důležitá i rychlost. Ke zlepšení zdravotního stavu, zlepšení kardiovaskulární zdatnosti, je potřeba, aby byl pohyb prováděn nejméně ve střední intenzitě.

Co si myslíte o poměrně rozšířeném mýtu 10 000 kroků denně?

10 000 kroků denně jako pravidlo pro pohyb vzniklo v Japonsku jako jednoduchá zapamatovatelná pomůcka pro rozvoj pohybových aktivit. I když nemá úplně tak jasné vědecké opodstatnění, podle studií je doporučený počet kroků od 6 000 až do 12 000 na den, tak se dobře pamatuje, a tak přispívá ke zlepšení povědomí lidí o nutnosti pohybu.

Má výzva 10 000 kroků denně smysl? Pokud ano, jaký?

Jednoznačně má. Všechny aktivity, které stimulují lidi, aby se začali více hýbat, jsou prospěšné. Navíc pro tuto výzvu nepotřebuje nikdo speciální vybavení. Stačí se přiměřeně obléknout, obout a vyrazit. Počasí nepočasí. A nejlépe s někým, s kým si může povykládat. Protože „ZDRAVÍ“ má tři složky, biologickou, psychickou a sociální.

Stačí měsíc pravidelné chůze, jak je tomu ve výzvě 10 000 kroků, k vybudování návyku chodit? 

V literatuře se uvádí, že k vytvoření návyku je potřeba nejméně 21 dní.  Pak hodně záleží na přístupu každého jednotlivce a jeho prioritách. 

Jaké jsou benefity a naopak rizika výzvy?

Benefity jsou jednoznačné - rozpohybování většího počtu osob, přidává se navíc faktor soutěživosti. Rizika vidím jen v tom, že „přirozená“ lidská lenost a maximální dostupnost moderních technologií může odhodlání lidí chodit denně velmi snížit.

Prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D, MBA

lékařka

Narodila se a žije v Olomouci, je vdaná a má dvě děti.

Prevence, prevence, prevence… Toto slovo můžeme opakovat při mapování její odborné dráhy. Dvacet pět let pracovala na I. Interní klinice Fakultní nemocnice v Olomouci, kde založila oddělení preventivní kardiologie, od roku 2010 pracuje jako přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace. Složila 5 atestačních zkoušek a napsala více než 150 odborných článků a knih. Během svého působení na pozici náměstkyně pro léčebnou péči Fakultní nemocnice Olomouc zaváděla systém kvality léčebné péče a byla členkou Rady kvality MZ ČR. Od roku 1994 působí ve správní radě Nadačního fondu Pro srdce Hané, který se zasloužil o vybudování kardiochirurgické kliniky ve Fakultní nemocnici Olomouc a od roku 2002 se věnuje hlavně popularizaci prevence srdečních onemocnění.

Osm let působila jako proděkanka Lékařské fakulty UP v Olomouci, kde stála u zrodu Centesima - centra pro simulační medicínu. Byla opakovaně členkou akademického senátu LF a UPOL. Je členkou několika odborných společností, kde působila opakovaně v různých výborech. Byla dvakrát zvolena do Zastupitelstva statutárního města Olomouc, kde působila hlavně v oblasti zdravotnictví a ekologie. Relaxuje nejraději na kole a na lyžích.