Mistrovo mistrovské okénko - Díl desátý - Slaný sobě :)

Máme za sebou již čtvrtou výzvu 10.000 kroků a protože se řada z vás už druhou výzvu ptá, jak je možné tolik dnů po sobě předvádět takové výkony, bylo vlastně rozhodnuto předem, že jubilejní desátý rozhovor, který s účastníky výzvy vedu, bude s celým týmem Slaný sobě :) Tento tým nasbíral nejvíce bodů v obou letošních výzvách, přestože každá z nich měla jiný systém hodnocení. Zatímco na jaře se počítali výkony 4 nejvíce bodujících členů týmu a ostatní přinášeli bonusové body, v právě skončené výzvě se počítali všechny body všech členů týmu a přesto bylo jméno nejvíce bodujícího týmu opět stejné! Pojďme si tedy popořadě představit jednotlivé členy tohoto týmu a zjistit co jim naše výzva dává a naopak bere.

1. Zdeněk Čabla (66 let) – 2000 km – 2.191b

Už druhou výzvu jedno z nejvíce skloňovaných jmen. Těch mailů a telefonátů na téma, jak je možné, že 66 letý důchodce vydrží celý měsíc chodit průměrně přes 70km denně bylo dost, většinou slušné a já jim trpělivě odpovídal a vysvětloval.

Takže Zdeňku, proč nesedíš v parku na lavičce a nekrmíš ptáčky?

(Smích) Sedět mě moc často neuvidíš, já se raději hýbu, ale vhledem k tomu, že tady chci být do 108 let, tak třeba někdy v budoucnu.

Máš to vůbec zapotřebí si takhle huntovat tělo?

Pro mě to není huntování, je to můj životní styl, chodím i mimo výzvu, denně cca 15-20km rychlejším tempem než během výzvy a pravidelně cvičím, ráno a večer po cca 20 minutách a přes den, vždy když se zvednu ze židle, tak dělám kliky a posiluji ruce a záda s jednoručními činkami.

Já osobně vím, jaký byl tvůj denní režim během předchozí dubnové výzvy, kdy jsi nachodil 2125km a tedy průměrně 70km za den, ale pojďme to říci ostatním, jak je to možné a co to obnáší. Hodně jsme spolu prokecali přes WhatsApp, takže mezi 5:30-6:00 mi chodily dvě fotky, první východ slunce nad Slaným a druhá ranní meditace s nohami, kávou a vonnou svíčkou na stole. Třetí přicházela o cca 30-45 později a na ní už byl Zdenda „v plné zbroji“ , jak se říká On The Road. (smích) A co se dělo pak?

Pak jsem se vydal na svůj oblíbený 2,5km dlouhý okruh Na Hájích, kde jsem chodil celé dopoledne tempem 6,5km/h a po nějakých 12-13 okruzích jsem se zašel do práce převléct do suchého, abych eliminoval boj s puchýři a vlky a moje skvělé zaměstnankyně a kamarádky (Alice a Edita) mi nachystaly dokonalý servis v podobě kávy, čaje, minerálky, mísy s ovocem a obloženými bulkami s uherákem. Já si dal cca hodinku pauzu a vyrazil opět na stejný okruh a cca stejnou porci koleček.

Není to trochu nuda a otrava chodit stále dokola a tak dlouho na jednom místě?

No jak se to vezme, na většinu lidí to tak samozřejmě může působit, ale je to rovinka a když jsem chtěl chodit tuhle ohromnou porci kilometrů, tak v kopcích by to bylo mnohem těžší než na rovince, dobře se hlídalo tempo, člověk už tam zná skoro každý kámen, mohlo tam se mnou chodit v průběhu dne více lidí, všichni věděli, jakým směrem chodím a stačilo tedy jít mi naproti a pak se přidat a já díky tomu většinu dne chodil s někým a v neposlední řadě, jak tam člověk chodil celé dny, tak se i střídalo počasí a bylo to vždy něco nového.

Chodíš jen v naší výzvě a nebo máš oblíbené i jiné?

Já jsem člověk, který má výzvy obecně rád a tak zkouším v průběhu roku i mimo tu vaši, jaké jsou moje limity. V létě jsem se třeba zúčastnil výstupů a výběhů na Ještěd, kde jedno kolečko nahorů a dolů mělo 11km a převýšení 650m a já jich dal 9, takže celkem 99km a 5850m převýšení v čase 22h 16min a celkově jsem byl na 17.místě. Týden před startem právě skončené říjnové výzvy (23.září) jsem pak ušel Krakonošovu stovku za 17:52:52.

Připusťme, že jsou i dny, kdy se žádné podobné výzvy neúčastníš, co tedy děláš s časem, který máš navíc? Na úkor čeho všeho je těch cca 50km navíc, které investuješ do našich výzev? Převedeno na tvé tempo (6,5km/h) je to více než 7h 42 minut čistého času.

Vstávám i mimo výzvu kolem 5:00 a pokud není výzva tak déle medituji a čtu si knížky o lidech, kteří něco dokázali a snažím se jejich myšlenky a návyky zapracovat do svého života. A hlavně pracuji. To je to, co jde, kromě méně častých chvilek s rodinou stranou, ale já mám výhodu v tom, že mám děti velké a žena si už dá se říci zvykla. V práci za mne pak udělaly většinu věcí obě holky a zbytek šlo vyřídit telefonicky při chůzi.

No mám pocit, že nejen do toho svého, alespoň když se rozhlédnu kolem tebe, tak je mi jasné, že tak jak tobě mění to co čteš tvůj život, tak ho tvůj osobní příklad a rady mění těm, co jim chtějí naslouchat. Nechceš se přestěhovat do Olomouce? Moc by mi to pomohlo.

(Smích) Mě se líbí tady ve Slaném, ale držím ti palce, ať se sebou něco uděláš, kdo se má na to koukat.

Tak ti teda pěkně děkuju

2. Jiří Kos alias Banán (38 let) – 2000,20 km – 1.893,20b

Jirka je podnikatel (rychlé občerstvení, zastavárna), díky Zdeňkovi se mu úplně změnili priority a pohyb je pro něj nyní neodmyslitelnou součástí dne.

Ahoj Jirko o co jsi díky Zdeňkovi přišel (kolik kg???) a co ti naopak to, že se s ním znáš přináší?

Asi netřeba slov, že? (smích) No přišel jsem o 25kg „mrtvé“ váhy a přineslo mi to naopak radost z pohybu, který se stal doslova součástí mého života.

Kolik tedy nachodíš když není výzva?

No to je různé, ale tak cca 15-20km. Ráno zavezu staršího syna do školy...

A proč nejdete pěšky?

Zatím nechodíme, je to přece jenom 20km což by bylo po ránu hodně náročné. (smích)

Omlouvám se, že jsem tě přerušil, pokračuj.

Takže zavezu Kubu do školy a dám si 2 kolečka (2,5km/kolo) na Hájích na tom našem okruhu, který jsi měl možnost osobně poznat, když jsi tu nás na jaře byl zkontrolovat. Když se vracím z práce, mám s těmi 5km z rána na hodinkách nachozeno okolo 10km. Po příjezdu domů jdeme s Kubou na pás, máme doma dva a chodíme na nich spolu podle chuti. Jinak bych chtěl určitě vyzvednout nejen Kubu, ale i přítelkyni Moniku, která se o nás celou výzvu starala, chystala nám svačinky a my se tak mohli věnovat jen chození. I proto nachodila méně než my dva s Kubou.

3. Edita Kaiserová (48 let) – 957,44 km – 1.020,44b

Edita je podnikatelka, pracuje ve Zdeňkově realitní kanceláři a pro mě osobně, ale myslím si, že i pro ni samotnou je obrovské překvapení kam se dokázala posunout během letošních dvou výzev.

Nebo se pletu? Co nám k tomu řekneš?

Ano, byla to pro mě osobní výzva a tak jak jsem dříve 20km pokládala za celodenní túru, tak dnes se jdu jen tak projít a ujdu to co jsem dříve ušla za celý den, bez problému klidně v kuse. Vždy jsem se snažila hýbat pokud možno pravidelně, ale až teď koukám co tělo dokáže a že je možné i v mém věku posunovat si své limity.

Jak už říkal Zdeněk, měl od tebe a Alice nachystaný dokonalý servis v podobě kávy, čaje, minerálky, mísy s ovocem a obloženými bulkami s uherákem. Respektive, teď mě tak napadá, byly to vlastně bulky nebo kaiserky?

No vidíš to, to mě ani nenapadlo, to máš pravdu ony to opravdu byly kaiserky a to ne jen kvůli mému příjmení. (smích) Jinak ten servis od nás obou měl jen v dubnu, nyní to zůstalo všechno na Alici a já víceméně místo práce chodila. Komu by se to nelíbilo, že mu jeho zaměstnavatel platí za to, že s ním chodí. Teda ve vší počestnosti samozřejmě. (smích)

4. Pavel Fait (63 let) – 1087,20 km – 919,17b

Pavlík je pro řadu lidí tím opravdovým vítězem naší výzvy. Nachodit tolik kroků s Parkinsonem je něco neuvěřitelného a dá se říct, že Pavel je vedle Zdeňka vlastně druhým mentorem tohoto týmu, protože pokud by se někomu nechtělo z postele a pustí si hlasové zprávy, které Pavel posílá Zdeňkovi a líčí mu v nich jak musí počkat, až mu jeho tělo vůbec dovolí vstát z postele a že se pokusí nachodit aspoň 20km, že těch 40-50km co chodil v první polovině výzvy už nepůjde, tak si ten člověk řekne, že puchýře na jeho nohou jsou proti tomu úsměvné.

Já si až do konce života budu pamatovat, jak si Pavel během dubnové výzvy po pádu na zem vyrazil 5 zubů, protože si vinou své nemoci nestihl dát před sebe ruce, šel se nechat ošetřit na pohotovost a z ní šel dochodit ještě 3km, aby jich měl ten den 50. Druhý den ráno o půl sedmé volal mě a Zdeňkovi, že už je na tom jejich okruhu a kdy přijdeme, že on už tam chodí. S Pavlem jsem už dělal jeden samostatný rozhovor, tak přidávám na něj odkaz :

https://www.desettisickroku.cz/o-chuzi/30/mistrovo-mistrovske-okenko---dil-ctvrty---62lety-kluk-ze-slaneho

5. Pavlína Veselá alias Zlatá rybka (36 let) – 1219,17 km – 892,04b

Podnikatelka pracuje v zastavárně Jirky Kose.

Ahoj Pavli, pokud se nepletu, tak jsme se tehdy ve Slaném potkal na tom vašem okruhu i s tebou, ale nebyl moc čas si pořádně pokecat, takže až teď. Takže, co ty a sport?

Já a sport? Tohle spojení vždycky fungovalo. V době studií na SŠ jsem hrála závodně národní házenou na krajské úrovni a koketovala jsem s atletikou, konkrétně jsem skákala do výšky. Nyní sportuju víceméně jen rekreačně, ale pohyb mám moc ráda a když mi jen trochu vyjde čas mezi pracovními a rodinnými povinnostmi, tak se snažím hýbat.

No jak tak koukám na tvé výkony, tak to, alespoň krátkodobě skloubit jde, denní průměr bezmála 40km není jen tak lehké popocházení.

Máš pravdu není, v té předchozí výzvě to šlo ještě lépe, ale pokud člověk nechce rodinu úplně zanedbávat, nemůže pořád trhat rekordy.

6. Dana Čablová (65 let) – 909,50 km - 802b

Zdeňkova první manželka neboli Jednička, ač v důchodu, stále pracuje jako učitelka českého a anglického jazyka na gymnáziu.

Ahoj Dani, když jsme se spolu bavili, říkala jsi mi, že jsi nikdy neprovozovala závodně žádný sport, spíše jen tak pro sebe, ale ono mít vedle sebe Zdeňka určitě na člověku zanechá stopy a pohyb se stává součástí života. Takže co ty a sport nyní?

Tak to máš pravdu, se Zdeňkem se člověk nemá čas nudit. A já a sport? Ráda běhám, před výzvou to bylo 4x týdně 10km.

Jak to tak přijde, že jste se ocitli ve stejném týmu?

No Zdeněk se mě zeptal, zda bych nechtěla být součástí jeho týmu a já mu na to kývla. Když jsem pak viděla, jak to v našem týmu žije, nechtěla jsem se nechat zahanbit a snažila se držet s ostatními holkami v našem týmu krok a výsledkem je bezmála průměr 30km na den.

Se Zdeňkem jsem byl v kontaktu skoro každý den a tak vím, že jsi občas chodila ve chvílích, kdy zrovna na ulicích nebyly davy lidí.

(Smích) No jo, občas nemůžu spát a tak se jdu projít, asi myslíš ten den, kdy jsem vyrazila chodit o čtvrt na dvě ráno a po cca 3 hodinách si šla zase lehnout a dospat to (viz foto).

A jak se ti naše výzva líbila, koukám, že jsi v ní nováček?

Bylo to super, ráda se zase v dubnu zapojím a přemýšlím, že přejdu z běhání 4x týdně na 3x běhání a 3x chození, zdá se že mě to začíná bavit, dobíjí mi to energii, když už při tom nehubnu. (smích)

7. Alice Hadravová (56 let) – 1.004,37 km – 766,05b

Alice pracuje stejně jako Edita ve Zdeňkově realitce a chůze je pro ni každodenní životní náplní. Chodí denně 2,5km do práce a z práce, ráda chodí jak po horách, tak i jen tak po městě. Vzhledem k tomu, že se nerada fotí a fotce, kterou mi tedy poslala jsem si ji zatím sám pro sebe jmenoval stínovou ministryní chůze. 

Ahoj Alice, ty ses nyní účastnila už třetí naší výzvy a při pohledu na tvé výsledky v ní, musím před tebou hluboce smeknout, v dubnu necelých 500km a nyní 2x tolik, to je neskutečný nárůst. Kde se to v tobě bere?

Sama ani nevím, že nachodím až tolik jsem vůbec nečekala, ale je fakt, že já vlastně stále chodím pěšky i mimo výzvu, pěšky prakticky kamkoliv, ráda chodím jak po horách, tak jen tak courám po městě, takže s fyzičkou nemám problém, limituje mě pouze čas, ale díky toleranci partnera jsem mohla nachodit tolik co minulý měsíc.

Navíc mám z dobře informovaných zdrojů informaci, že se nad tvoji účastí v tomto týmu vznášel Damoklův (respektive Čablův meč)

No jo no, Zdeněk těžce nesl, že jsem se nezúčastnila minulého vyhlášení v Dobříši a na tom u nás ve Slaném byla jen chvilinku a nedržela tak týmového ducha, tak jsem „trošku“ zabrala. (smích)

8. Jakub Kos alias Banánek (8let) – 705,90 km – 723,78b

Benjamínek celého týmu, syn Jirky Kose (Banán) a Moniky Čečrdlové (Kadeřnice)

Místo Kuby jsem vzhledem k jeho věku a zcela přirozené stydlivosti vyzpovídal oba rodiče a od tiskového mluvčího rodiny (Jirky) jsem se dozvěděl, že při první účasti to nebylo moc dobrovolné (smích), ale v těch dalších dvou výzvách už ho to prý hodně bavilo a na jeho výkonech je to i vidět. A nejen na nich.

Taťka: „Kuba je borec, jak se do toho pustil a když řeknu, že na prohlídce po 6 letech vážil 44,5kg a nyní na konci této říjnové výzvy má v osmi letech 40kg, tak z něj oba s Monikou mámě velkou radost. Navíc za ty dva roky vyrostl o 30cm a tak už třetí rok po sobě nosí stejnou velikost oblečení.“

9. Monika Čečrdlová alias Kadeřnice (41 let) – 687,90 km – 415,56b

Přítelkyně Jirky Kose (Banána) a maminka jejich společného syna Jakuba (Banánek)

Ahoj Moniko, už jsem se bavil se tvým přítelem a synem o tom, co jim přináší účast v našich výzvách, tak nám pověz teď ty, co dává tobě?

Mě osobně určitě dobrý pocit, ráda se hýbu, snažím zkoušet s přítelem a dětmi i nějaké netradiční aktivity a držet s nimi krok. Baví mě poznávat něco nového.

Takže jsi vždycky sportovala nebo až nyní?

Sportovala jsem i dříve, vždycky jen rekreačně, ale je pravda, že se nyní hýbu mnohem více. Snažím se s klukama držet krok, ale už i Kuba nachodil v právě skončené výzvě více než já.

No to je sice pravda, ale ty jsi byla vlastně takový „realizační tým“ a týmový svačinkář, jak nám prozradil Jirka, takže ti o to méně zbývalo času na chození.

Tak to mě těší, že se o tom zmínil.

10. Jakub Chochola alias PPLák (40 let) – 415,50 km – 265,75b

Kuba pracuje jako řidič u balíkové společnosti PPL

Naše představování členů vítězného týmu zakončujeme na opačném pólu. Ahoj Kubo, jaký je to pocit být nejslabším článkem nejsilnějšího týmu? (smích)

No jo no, je mi jasný na co narážíš, kluci ti asi řekli, s jakými představami jsem šel do výzvy a jak jsem pak koukal, jak mi ujíždí vlak. Měl jsem pocit, že denně při roznášení balíků musím nachodit minimálně přes 20km a že s tím budu ty nejlepší prohánět. Snažil jsem se, co to šlo, moje elektrická koloběžka na které jsem jezdil do práce a zpět, zůstala celý měsíc v garáži. Ale všechno marný, než jsem se stačil rozkoukat, tak jsem viděl jen jeho koncová světla. Navíc jsem si ty svoje představy o průběhu výzvy nenechal jen pro sebe a oni se pak museli hodně dobře bavit. (smích) 

Tak o tom nepochybuj, taky bych si přisadil, určitě bych se tě třeba zeptal, jestli to PPL znamená Pěkně Pomalej Lenochod či něco podobně rádoby vtipného. Ale ty mi připadáš, jako člověk, který si ze sebe umí udělat srandu a tak se u tebe nebojím, že bys to v dubnu nezkusil znovu. Nebo se snad pletu?

Určitě se nepleteš, teď už vím, jak vypadá hra kočky s myší a budu chtít více zabrat. Navíc mám pro tebe dobrou zprávu, jak jsme se na začátku výzvy bavili o možnosti zapojit naši firmu, tak se to zdá být na dobré cestě. Pošlu ti kontakt na kolegyni, kterou jsem už lehce obeznámil s vaší výzvou a i moji kolegové na depu vypadali, že by si také rádi vyzkoušeli, kolik toho denně nachodí.

Tak to je super zpráva, nevím jestli jsi četl můj poslední rozhovor, který jsem měl jednou z adminek FB skupiny Šílené běžecké výzvy spojené s pohybem. V době našeho rozhovoru jich bylo přihlášených 327 (35 týmů) a nakonec se jich zúčastnilo 570 (v 57 plně obsazených týmech). A oni si vymýšleli velmi zajímavé nápady, jak dělat kroky. Tak například chodili do obchodu nakupovat pěšky a když byl blízko, tak koupili třeba půlku chleba, donesli ji domů a šli tam znovu pro uzeninu atd, než nakoupili všechno potřebné. A když vyprali prádlo, tak chodili z koupelny od pračky k sušáku v pokoji s každým kouskem prádla zvlášť. (smích) Úplně to vidím jak ráno u depa PPL budou stát pánové a dámy s krosnami na zádech, nákupními vozíky nebo dvoukoláky a budou vše rozvážet bez aut.

Tak to by bylo hodně zajímavé, ale při počtu zásilek, které denně musíme rozvézt, bohužel nereálné. Už teď se moc těším, jak si to rozdáme na férovku s ostatními depy po ČR, kdo toho nejvíc nachodí, tak doufám, že se to podaří domluvit celorepublikově. 

Tak vám všem pěkně děkuju za rozhovor a těším se na viděnou na slavnostním vyhlášení naší výzvy v Grymově 19.listopadu alespoň s některými z vás.

Mr.