Mistrovo mistrovské okénko - Díl šestý - Petra Holanová

Jednou z nejvýraznějších tváří našich výzev se stala hned v té první (duben 2021) Petra Holanová z Turnova. Petra si svým osobitým smyslem pro humor, kdy si dokáže dělat srandu sama ze sebe, získala oblibu spousty účastníků a účastnic našich výzev a řada z nich, mě nevyjímaje, se těšila každý den na to, co zas ta „střelená“ ženská vymyslí.

Ahoj Petro, neznám moc žen s tvými tělesnými proporcemi, které si v takové míře umí dělat ze sebe srandičky. Tebe asi muselo být vždycky vidět? Ty jsi určitě nebyla nikdy ta panenka, co sedává v koutě, nebo se pletu?

Ahoj Mistře, to se nepleteš, být v koutě není rozhodně moje disciplína a víš jak..., v koutě je málo místa, já potřebuju prostor, takže ovládnout besídky ve školce, ve škole dělat důvěrníka třídy, nosit třídnici, pořádat zábavu, organizovat a vymýšlet, aby se lidi bavili, to byl vždycky můj rybník.     

Ale ze všeho nejdřív mě prý bylo slyšet, ostatní děti spaly a já řvala a řvala, asi pěvecká průprava, už 22 let zpívám v pěveckém sboru Musica Fortuna. No a jelikož u dítěte, které řve, se usuzuje, že má hlad, tak jsem byla i náležitě krmena. Ale jenom tomu bych své proporce nepřisuzovala. Říká se, že geny nevyčůráš a u nás v rodině má málokdo pod 100kg. Já jsem s tím dlouho bojovala, držela jsem snad všechny diety světa, až jsem prostě časem došla do fáze smíření s tím, že ne každému bylo dáno mít 50kg. To ale neznamená, že se nemůžu hýbat a sportovat. Sport jsem měla vždycky ráda, ve škole jsem byla v plavání delfín, předcvičovala aerobic v hodinách TV, chodila do sokola, lyžovala, jezdila na kole. Je ale pravda, že jsou ale odvětví, kde mi nebylo dobře, s hrazdou vůbec nekámošíme a učitelka TV vždy byla raději, když jsem jí pomáhala dostat nahoru ostatní zadky, jelikož vyhoupnout ten můj, to by musela pomáhat celá třída  ,no a třeba koně..., lézt na něj, to bych ho litovala, ale jinak se sportu držím celý život. Mohu-li si trochu postesknout, problém je se sportovním oblečením. Jakoby se nepředpokládalo, že tlustí lidé budou sportovat. sehnat funkční věci je nadlidský výkon. Většinou mám pánské XXL, ale tahám to po zemi a v bundě mám ramena jak Rambo a přes zadek stejně sotva zapnu. Byla bych moooooc vděčná, pokud by tuto díru na trhu uměl někdo zaplnit!!!

Jak sleduju tvoje krátká videa na naší skupině na FB, tak bych se na tvém místě asi nebál udělat si, pokud už ho náhodou nemáš a já o něm shodou okolností nevím, svůj Blog a klidně z tebe může být velmi brzy hodně sledovaná youtuberka. Co ty na to? Co je vlastně tvoje povolání? A co děláš, když zrovna nechodíš?

Zde je to vyloženě ode zdi ke zdi. Když zrovna nechodím, tak sedím. A to tak, že v práci většinu času. Mám snové zaměstnání většiny žen, celý den nakupuju, pracuji pro jednu známou horolezeckou firmu, s oblibou si dělám srandu, když po vyřknutí na mě každý kouká: "Jako ty?" Jakože, jak to já a horolezectví  a tak s úsměvem doplňuji, že tam testuji nová lana, že když udrží mě, tak už každého, ale pravda je taková, že mám na starost nákupy materiálů ze zemí třetího světa, ze kterých se pak v našich výrobních závodech v Poličce a Bělé pod Bezdězem šijí horolezecké boty, rukavice, crashpady, úvazky atd. atd. Jinak nákupy bytostně nesnáším a počet návštěv v nákupáku v jednom roce bych opakovaně hravě napočítala na prstech jedné ruky. Bohužel sedím i u většiny svých volnočasových aktivit, na zkouškách sboru, na komisích, výborech, takže musím hledat a vymýšlet, kam pohyb vložit. Většinou je to okruh 3km předtím, než jedu do práce, pak přes polední pauzu a často s čelovkou zbytek, co chybí do 10000kroků   Ale kdo, chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod!

Svůj blog nemám, i když mi to už hodně lidí říkalo, ale já ty (doufám tedy) vtipné příspěvky dávám na FB jak mě napadnou, není v tom ten "mus", jestli mi rozumíš....prostě mě to napadne, samotnou rozesměje a v tu chvíli se o to chci podělit  A taky je to pro mé přátele a kamarády, kteří mě znají a vědí, že to, že mám 110 - 130kg neznamená, že stále ležím na gauči a cpu se jen brambůrkama a čokoládou a to ti cizí neví. Navíc někteří lidé na sociálních sítích umí být zlí, mají pocit, že mohou psát a ubližovat a to bych asi nedala. Stalo se mi v životě mnohokrát, že si ze mě lidi dělali srandu, ale takovou tu zlou, co se ti zareje a bolí ... Na koupališti: "Hele bachyně, koukej, ta půjde ke dnu", na spinningu: "To nemůže vydržet to kolo" ...i teď to poznáš, když někomu řeknu, že chodím 10000 kroků denně, tak takový to "Ty? Tak to určitě, to vyprávěj holubům na střeše" Tohle mi prostě není příjemné... a tak jsem moooc vděčná za tu naší FB skupinu desettisickroku, kde se lidé podporují, motivují, neurážejí, prostě je to fajn! Spousta zajímavých míst, nápadů, sdílení.... Ale cp se týče toho Blogu, tak nikdy neříkej nikdy,  teď to ale není na pořadu dne...spíš bych se ráda od počítače a moderních technologií co nejvíc odpoutala, jelikož to vidíme všude kolem nás, že telefon je sice dobrý sluha, ale špatný pán... Je mi až smutno, když vidím děti sedět na hřišti na lavičce vedle sebe a místo toho, aby střílely na koš, koukají si přes ramena do mobilů...

To ti musím dát za pravdu. Kde ses o vůbec naší výzvě dozvěděla? Co ti dala a co vzala?

První dubnová výzva přišla ve chvíli, kdy jsem končila svoji osobní březnovou výzvu. Byla jsem zavřená na homeofficu a za den udělala sotva 1000kroků...ručička váhy atakovala bez navýšení příjmu maximum, takže bylo jasné, že s tím musím něco udělat. Že se prostě potřebuji denně hýbat. Takže jsem si nastavila 10000kroků, ráno kliky, dřepy, pozdravy slunci, uklidit jeden šuplík doma, sacharidy do 16h a žádný alkohol a vydržet s ledovou sprchou každý den... Po měsící jsem se těšila na váhu a váhově se nestalo nic...místo, kde jsem ztrácela objemově byla nejvíce prsa, takže přišla taková mírná frustrace z toho snažení a přesně v tu chvíli jsem na FB zahlédla dubnovou výzvu desettisickroku.cz a rozhodla se, že tomu dám ještě další měsíc… Stáhla jsem ségru do týmu a jako sestry v akci jsme se do toho obuly a bavilo nás to moc! Výzva mi vzala spoustu času, ale neberu to jako ztrátu, získala jsem nejen spoustu nových přátel, poznala řadu nových míst ale hlavně i nový životní styl, který mi dává smysl a věřím že už si ho nechám.

My dva jsme se spolu potkali poprvé o tom víkendu, kdy proběhlo vyhlášení té první dubnové výzvy, ale když jsem četl jeden ze tvých příspěvků na FB, tak mi došlo, že už jsme se možná mohli potkat v říjnu 2020 na Textové dílně Slávka Janouška, která jak jsem se dozvěděl probíhá ve vaší chalupě ve Kdanicích u Sobotky, tedy alespoň její podzimní část. Mě tam tehdy zvala folková zpěvačka Eva Blondýna Suková, která na mé zadání vytvořila v srpnu 2020 na Folkovém festivalu Janouškovo Ústí právě v té Textové dílně song a následně mě lákala, ať přijedu na podzim do nějakých Kdanic, no a na mě to bylo daleko.

Spíš než mě by jsi na textové dílně Slávka Janouška potkal mého manžela Mrcu a spoustu dalších báječných na stejnou notu napojených lidí, kteří se u nás na chalupě pravidelně setkávají již hezkou řádku let.

Mimochodem chalupa, ještě jednou děkujeme za přístřeší a vřelé přivítaní, tu vaši chaloupku můžeme doporučit všem těm, kdo budou chtít váš kraj navštívit. Na co se kromě Valdštejna, na kterého už máš vyšlapanou pravidelnou linku, mohou ti co se k vám vypraví těšit?

Chalupu máme v Českém ráji a to je prostě ráj. Kdo okusí, musí se stále vracet. Je toho zde tolik co objevovat a zmiňuješ-li Valdštejn, bydlíme od něj 30 minut a stále nacházíme nové a nové trasy, jak se k němu dostat. Samozřejmě tu nejznámější Zlatou stezku Českým rájem, zná každý, ale nás baví hledat ty nové. A pokud bych měla vyjmenovat všechny ty zajímavosti v okolí, budeme si povídat nejméně týden. Tak jen ty úplně hlavní taháky - Kost, Trosky, Humprecht, Hrubá Skála, Hlavatice, Sychrov, Hrubý Rohozec atd. Nejlépe, když se k nám přijedete podívat. 

Líbilo se mi, jak jsi dokázala rozhýbat svého tatínka a on chodil s vámi ve vašem týmu. Máte oba dva můj obrovský obdiv. Ty za to jak dokážeš vlastním příkladem strhnout lidi ve svém okolí a tvůj táta za to, že se do toho pustil. Co kdyby nám i on zkusil popsat, jak se v naší výzvě cítil a co mu účast v ní přinesla?

Jsem ráda, že se taťka do výzvy zapojil a že vydržel, ale jednoduché to nebylo a bohužel u toho každodenního limitu nezůstal. Nemoc, místo toho, aby stagnovala, tak taťku zlobí stále víc a jsou dny, kdy ho noha bolí tak, že neujde skoro nic. Mohu-li si zde dovolit krátkou vsuvku, apel, chtěla bych, aby si lidé nenechali ujet vlak, aby sportovali pravidelně a aby v těch 40-50, když děti opustí domovy a oni s nimi už nemusí chodit na procházku a na kolo, aby šli sami, nebo se svými přáteli. Toho si myslím taťka teď lituje, že nezůstal více aktivní a teď se mu to po šedesátce bohužel úročí! Ale určitě to nevzdáme a do příští výzvy ho opět přihlásím!

Mám pro vás dva, ale i pro všechny ostatní účastníky zajímavou informaci. Velmi vážně přemýšlíme o tom, že by týmy měly stejný počet 4-10 lidí, ale do bodování by se počítaly body jen 4 nejlepších, takže by i ti co by chtěli jít do výzvy naplno, mohli mít ve svém týmu své blízké, kteří toho kvůli zdravotním problémům moc nenachodí. Jak by se ti to líbilo?

Jirko, já mám ráda věci jednoduché, líbila se mi ta základní myšlenka zvýhodnění kilama a věkem a trochu mě mrzí, že se někteří namakanci tolik bouří! To nemají svých vrcholových soutěží dost? To se potřebují zviditelňovat nad tlusťochama? Líbilo se mi, že ti, pro které je sport denním chlebem si vezmou pod křídlo nějakého kamaráda, nebo rodiče a rozchodí je… Vždyť v téhle výzvě je vítěz každý, kdo si sám sobě splní to, co si předsevzal! Já to mám tak, že co dělám, dělám naplno, ať za lepší body, nebo bez nich, takže zde je to pro mě spíš další pomyslné jablko sváru. Když už ale nějaká pravidla, tak za mě ok, každý tým 10 členů, 2 s BMI nad 40, 2 starší 60let, 2 děti, 2 normální a 2 běžce třeba....ostatní ať chodí individuálně. Soutěživost  je lidem vlastní, vždycky je to tak trochu motor, ale v této výzvě, jak já říkám nadčasové výzvě jde mnohem o víc, než o první místo. Tady jde o zdraví každého z nás a to je prostě nedocenitelná a nenahraditelná cena. Mít zdraví, máš všechno!

To je dobrá myšlenka, ale hůře realizovatelná. No co se týče úpravy pravidel pro dubnovou výzvu, tak dobrá zpráva, už finišujeme a máte se všichni na co těšit. Ale zpátky k tobě, zaujala mě tvá myšlenka oslavit 750.let od založení Turnova tím, že se do dubnové výzvy zapojí za Turnov 750 lidí. V té poslední říjnové vás bylo přihlášených 130 a aktivně se jich zapojilo 115, takže nejlehčí cíl sis nedala, ale to mi říkají ostatní také, když jim tvrdím, že chci aby nás aktivních účastníků v dubnové výzvě 2022 bylo minimálně 20000 lidí. S těmi všemi novými vylepšeními, co připravujeme na dubnovou výzvu 2022 to oba dáme.

Odpovím ti jedním mým oblíbeným citátem : 

„Mějte velké sny, jen velké sny mají sílu pohnout lidskou duší.“
Marcus AURELIUS

Turnov má momentálně 15000 obyvatel, takže 750 účastníků by znamenalo, že by se zapojil zhruba každý dvacátý....jen škola, kam chodí moje dcera má 650 žáků. Věřím, když se to dobře zpropaguje, že je to reálný cíl! 

Díky za prima rozhovor, s tebou se člověk nenudí a musí být furt ve střehu. Jsi moje krevní skupina. A začínám chápat, jak se asi cítí lidé v mém okolí. (smích) Už ať je duben a celé to zase vypukne.

Mr.