Mistrovo mistrovské okénko - Díl čtvrtý - 62letý kluk ze Slaného

Před časem jsem na YouTube shlédl video slovenského miliardáře Petera Krištofoviče nazvané Přeskoč svoje hranice. Peter v něm ve své přednášce cituje jistého Viktora Frankla, zakladatele logoterapie, který prohlásil, že ne to, co se nám v životě stane, ale to jak zareagujeme na to, co se nám v životě stane ovlivní náš život. Peter k tomu dále dodává, že nemůžeme na 100% ovlivnit, co se nám v životě stane, ale můžeme na 100% ovlivnit svou reakci na to, co se nám stalo. Mimochodem velmi doporučuji si toto video poslechnout a ne jen jednou.

Můj další host to ve svém životě také nemá lehké, ale nikdy se nevzdává a to co dokázal i přes své zdravotní omezení je až neuvěřitelné. Dozvěděl jsem se o něm, když jsem v posledním týdnu výzvy mluvil s účastníky z první desítky pořadí od Zdeňka Čably (celkově 8.místo, v mužích 6.místo). Zdeněk mi, když jsem povídal, jak mě nabíjí to, kolika lidem měníme jejich životy a jejich příběhy pomáhají pak i ostatním, řekl, že bych měl napsat o klukovi co s ním chodí denně dlouhé vzdálenosti přestože má Parkinsonovu nemoc. Takže jsem mu zavolal, hned se mi dostalo nabídky k tykání a telefonicky jsme spolu udělali rozhovor. Ten „kluk“ má 62 let, ale jak se říká, je to jen číslo, takže vám nyní představuji 62letého kluka Pavla Faita ze Slaného

Ahoj Pavle, na internetu se při vyhledání tvé nemoci dočtu, cituji : Lidé trpící touto nemocí prožívají stavy, kdy znenadání neudělají krok vpřed, nevstanou z postele, neuchopí příbor. Pak zase žijí, alespoň v počátcích nemoci – úplně normálně. Jak dlouho ti komplikuje život, jakým způsobem a jak jsi dokázal přes tohle omezení nachodit to neuvěřitelné množství kilometrů (34.místo celkově, 23.místo v mužích, 867,80b, 1038,46km)

Ahoj Jirko, Parkinson se ke mně přidal zhruba před 5 lety, když jsem jel na běžkách a zjistil jsem, že jedna ruka nefunguje tak dobře, jako ta druhá a později při plavání, kdy jsem byl zvyklý dát si svých 60 bazénů a místo toho jsem se začal v bazénu topit, příjemné to tedy moc nebylo.

No to věřím, pojďme tedy k příjemnějším věcem. Co ty a sport? Můj minulý host hrával závodně fotbal. Čemu ty ses věnoval v dětství?

Já žádný sportovec nebyl, často jsem býval nachlazený, míval jsem rýmy a motání hlavy. Moje váha samozřejmě rostla a zhruba ve 43 letech a 90kg jsem si řekl dost, koupil jsem si kolo, začal na něm jezdit. Do 3 měsíců jsem dal 200km za 9,5 hodiny včetně zastávek.

No pěkné, ty asi neumíš dělat nic jen tak napůl, že jo?

Tak to jsi na to kápl. Jednu dobu jsem třeba začal dělat kliky. První den jsem udělal 100, druhý 101, třetí 102, dotáhl jsem to až na 2500/den. Pak mě to přestalo bavit, ale před časem jsem s tím opět začal a dnes (8.12.) jsem na 160 klicích.

Tak 2500 kliků jsem možná neudělal za celý život (smích) Co se dá ještě zvládnout ve tvém zdravotním stavu? Jak se říká, příklady táhnou a tvůj přístup k životu je mimořádný.

No držel jsem třeba půst, kdy jsem z 60dnů polovinu z nich vůbec nic nejedl a pil jsem jen čistou vodu a neslazené nápoje. Zhubl jsem při tom 5kg, ale můj celkový zdravotní stav se ohromně zlepšil. Nyní spolu se svým kamarádem Zdeňkem Čablou držíme tzv. Přerušovaný půst, takže 16h nejíme (včetně spánku) a během 8h si můžeme dát 2-3 jídla. Snažím se otužovat podle Wima Hofa, vysekali jsme otvor v ledu a v té ledové vodě jsem schopen vydržet i 10 minut.

Brr, je mi zima, když si to jen představím. Tohle je věc, kterou bych rád zvládl, ale mám zatím na to slabou vůli. Máš můj velký obdiv. Pojďme zpátky k naší výzvě. Co tobě dala tvoje účast v ní? Půjdeš do ní v dubnu znovu a s jakým cílem?

Je to jen o tom vystoupit ze své komfortní zóny. Vaše výzva mi dala spoustu věcí:

• Možnost poměřit se se zdravými lidmi – je to taková olympiáda spojená s paralympiádou
• Zjištění, že si i ve svém věku mohu stále posunovat své limity
• Paradoxně mě nebolely tolik nohy, jako záda
• Zjištění, že naše zdravotnictví ještě funguje a doktoři a sestřičky jsou empatičtí - poslední den výzvy jsem vyšel o půlnoci se svým kamarádem a mentorem Zdeňkem Čablu, chtěl jsem s ním dát 100km, ale po cca 30km se mi skřípl nerv a já musel do nemocnice na kapačky
• Obrovská podpora rodiny – na začátku mě sice od toho zrazovali, ale když viděli, jak mě to chytilo a jak mě ohromně tato výzva nabíjí, začali mě povzbuzovat a manželka mi ošetřoval mé bolístky a jsem nesmírně rád, že se mé děti vydaly v mých šlépějích. Prostě motivace pozitivním příkladem funguje
• Získal jsem nové kamarády : Jirku Kose (Banána), tebe a spoustu dalších podobných „cvoků“
• Velmi obdivuji vás organizátory za to, co pro nás všechny děláte, strašně vám fandím a děkuji

Jsme všichni takový Jeníček a Mařenka a máme na výběr, buď se cpát v perníkové chaloupce perníkem a skončit na pekáči a nebo vzít nohy na ramena a té babě z perníkové chaloupky utéct. Je to jen naše volba co se sebou uděláme. Mě v tomto ohledu ohromně pomáhá můj skvělý kamarád a mentor v jedné osobě Zdeněk Čabla a spolu jsme už 3 roky před tou babou na útěku.

Těch 1038,46km za měsíc a 73,3km za den (18.října) jsou tvoje rekordy nebo jsi ušel někdy dříve více? Byl to tvůj životní výkon nebo si vážíš více toho otužování či kliků?

Rekordy to jsou, nikdy dříve jsem tolik nenachodil a uvidíme co přinese duben. Jinak nejvíce si kromě těchto svých rekordů vážím toho, že jsem dokončil výzvu Davida Gogginse

Tak o té jsem už něco málo slyšel od Zdendy Čably v tom posledním týdnu výzvy, takže já už od něj vím v čem spočívá, ale třeba si to bude chtít někdo z našich účastníků taky vyzkoušet, tak jim prozraď o co jde a kdy se bude konat další výzva.

Takže jde o to, během 48 hodin uběhnout nebo ujít 13x4 míle (míle je 1609,344m), ale nemůžete si to rozdělit jak chcete, ale pěkně každé čtyři hodiny vyrazit na těch necelých 6,44km a podle toho, za jak dlouho je zvládnete, tolik máte odpočinku než zase vyrazíte na dalších 6,44km. Pokud poběžím tempem 6min/km, tak to zvládnu za 38:38min a mám 3:21:22h na to abych se vyspal, najedl, napil a namasíroval si unavené svaly. Dokončili jsme to se Zdeňkem oba, začínali jsme spolu, ale ke konci jsme už chodili každý sám, protože jsme měli rozdílné tempo. Pokud by se někdo chtěl taky zúčastnit, tak 3.ročník celosvětově proběhne 4.března 2022 v 20h pacifického času a jelikož je tam o 9h méně než u nás, tak pro nás to znamená 5.března v 5h ráno. Držím palce všem odvážlivcům či odvážlivkyním.

Musím přiznat, že mě to také láká vyzkoušet si to, no uvidíme co přinese březen, jaké bude u nás počasí a vůbec celá ta situace s Covidem atd. Každopádně se moc těším na příští středu. Doufám, že se potkáme v tom Slaném osobně. Rád vás všechny poznám, celou tu vaši vytrvaleckou bandu. Děkuji ti za velmi příjemný rozhovor a 15.prosince dopoledne na viděnou.

Mr.