„Není větší svoboda než chůze.“ Spisovatelka Maléřová popisuje své rituály, Severské snění i města budoucnosti

Spisovatelka Zuzana Maléřová vidí v chůzi nejen zdravý pohyb, ale i způsob, jak propojovat tělo s myslí. „Tělo mě nese a mysl vše zpracovává do slov a obrazů,“ vysvětluje. V rozhovoru mluví o svých rituálech, o tom, proč ji okouzlil sever, a jakou roli hraje veřejný prostor pro kvalitu života i vztahy mezi lidmi.

Jaký je Váš vztah k chůzi? Máte své oblíbené trasy nebo rituály?

Jsem pěšák, neřídím auto, takže jsem neustále v kontaktu s lidmi, zvířaty, květinami i veřejným prostorem. Už jako malá jsem ve valašských horách často chodila do srubu manželů Podešvových, spisovatelky a malíře, na vrchol hory Soláň. Věděla jsem, že se blížím k cíli, když jsem míjela stříbrnou jedli. Pak přišla lavička, která inspirovala Jiřího Mahena, a kousek pod ní v lese Černé jezero. Posadila jsem se a dívala dolů. To byl jeden z mých prvních rituálů a s ním i ten zvědavý pocit: co je dál, za těmi kopci?

Pomáhá Vám chůze při psaní – třeba uspořádat si myšlenky nebo hledat inspiraci?

Rozhodně! Říkám tomu spolupráce těla s myslí. Tělo mě nese a mysl vše viděné, vypozorované i fantazií dotvořené už zpracovává do slov a obrazů, kterými se pokouším zachytit pocit, chvíli a někdy i pozastavit čas.

Vaše kniha Severské snění je o všech severských zemích. Čím vás oslovila právě tato část Evropy?

Ta kniha má podtitul „Mé soukromé hygge“, což je dánské jen obtížně přeložitelné slovo.  Paradoxně o něm v knize vlastně nemluvím, protože jsem si přála, aby čtenáři pocítili podstatu „hygge“ bez vysvětlování. Podstatu příjemného života, ve kterém hrají důležitou roli maličkosti.

Jeden z recenzentů už dříve napsal, že mě zajímají "drobky pod stolem na velké hostině." A tak asi není překvapivé, že jsem své snění o nadějné budoucnosti nalezla v krajinách odvážných, vkusných, otevřených a inspirativních, jejichž prosperita je propojena s láskou k přírodě, svobodě, sounáležitosti a společné síle zdolávat nepřízeň.

Jak se lidé na severu pohybují ve městě? Máte příklad, který Vás zaujal?

Samozřejmě velmi často na kole, pěšky, hromadnou dopravou. A to i významní lidé ze všech možných oborů a veřejných institucí. Příkladů je nespočet, ale řeknu takovou drobnost, specificky nakloněné odpadkové koše na cyklostezkách, do kterých lehce vhodíte odpad za jízdy.

Co Vás napadá při zmínce o Nørreportu, kde se cesty staví podle vyšlapaných stezek?

Nørreport je jedno z nejrušnějších míst v Kodani, kříží se zde stanice vlaků i metra. Rozlehlou neukotvenou křižovatku uprostřed města proměnili architekti ze studia COBE v městskou krajinu pro lidi.

Nová stanice se skládá ze série zaoblených, plovoucích střech, které jsou umístěny na výrazných skleněných pavilonech. Základem nového designu byla studie preferovaných tras, která poskytuje otevřený veřejný prostor se zvláštním ohledem na potřeby cyklistů a chodců.

Tvůrci před zhotovením návrhu pečlivě sledovali přirozený chod celého prostranství, dokonce fotili stopy lidí ve sněhu, aby viděli, kde si zkracují cestu, kde nejčastěji přecházejí a podobně. Je to typický příklad jejich přístupu k moderní architektuře a designu. Základem všech těch úžasných staveb je v první řadě praktičnost, pohodlnost, funkčnost. A ruku v ruce s tím odvaha a kreativita.

Co si myslíte o konceptu 15minutového města? Vidíte v něm budoucnost?

Vidím v něm už současnost. Nordhaven v Kodani mě uchvátil na první pohled, symbolicky jsem ho navštívila v den promoce svého syna. Jako bych zažila kousek budoucnosti, výhled pro nové generace. Prázdné průmyslové pozemky a budovy se tam před očima mění v závod o úžas i užitečnost. Místo se také nazývá „patnáctiminutové“, protože vzdálenost mezi domovem, prací, nákupy, kulturou či sportem není nikde delší než těch pár minut. Pěšky, na kole či veřejnou dopravou.

Cyklostezka vede až do centra Kodaně. Na terasách obytných domů se vlní traviny a keře. Budova veřejného parkoviště, na jehož střeše jsou hřiště, má plechové stěny z cortenu propletené popínavými rostlinami. Bývalé obilné silo, starý betonový kontejner se stal další z obytných hvězd Nordhavnu a jako dramatická ocelová věž stráží pobřeží. Na jejím vrcholu svítí panoramatická restaurace. Tak bych mohla pokračovat …

Čtvrť je plná předních architektonických studií, galerií, kancelářských skvostů, ve kterých sídlí celý svět. Místo bývalých loděnic prostorné pláže a dřevěná mola se saunami. Tady jsem uvěřila, že existují nadějné vyhlídky. Uvědomila jsem si to na výstavě věnované další budoucnosti Nordhavnu, které dali autoři výstižný název: „Nebesa a moře!“

Severské země jsou vysoko v žebříčcích spokojenosti. Může za to i vztah k veřejnému prostoru a pohybu?

Jsem o tom přesvědčená. Jejich propojení s územím za plotem vlastního domu (konec konců ploty tam u domů velmi často žádné nemají) je vzájemně propojuje, dělá jejich život bohatší, větší. Čistota a využitelnost veřejného prostoru je velká součást jejich aktivního života, který žijí venku. A za každého počasí.  

Ovlivňuje veřejný prostor i to, jak se lidé k sobě chovají?

Minimálně ovlivňuje to, jak se chovají ke svému okolí. Čistota a důvěra je nakažlivá. Ale také vyžaduje dodržování úmluv a samozřejmou vžitou etiku.

Co byste vzkázala účastníkům výzvy 10 000 kroků?

Není větší svoboda než chůze. Když už nám nohy neslouží, jsme jako ptáci bez křídel. Proto si chůzi užívejme, vnímejme svět kolem sebe, protože vstát a jít není samozřejmost, ale výsada.

 

O autorce:
Zuzana Maléřová (1965), spisovatelka, moderátorka, textařka
Autorka 22 knih, z nichž většina vyšla opakovaně (Kartografie srdce, Dopis Cyranovi, Kdy se dotknout dospělosti, Proč kluci milují fotbal, Jak potkat děti a další).
Její knihy Houslový klíč a O květině načetly tři desítky předních herců na stejnojmenné audioknihy.
Nová kniha nese název Severské snění.
Víc jak třicet let spolupracuje s Českým rozhlasem Dvojka (momentálně autorská Nedělní rána či Noční Mikrofórum) a Českou televizí (například 12 dílů dokumentů Neobyčejné životy).
Dcera Alžběta Mrva Bohdanová je zpěvačka a herečka, syn Jeroným Bohdan má své kreativní studio v Dánsku, kde vystudoval grafický design.