Všechno je fér i na podzim. Říjnová Výzva znovu ukazuje, že za kilometry stojí vůle, pravidelnost a radost z pohybu

S každou Výzvou se vrací i stejná otázka: „Opravdu se dá ujít tolik kilometrů denně?“ Odpověď zůstává stejná. Ti, kteří se drží na čele tabulek, žádné triky nepotřebují. Mají jen hodně času stráveného venku, pevný denní režim, podporu blízkých a obrovskou chuť se hýbat. Stejně jako v minulých Výzvách jsme proto oslovili účastníky z předních příček a poprosili je, aby se podělili o to, jak to dělají.

Mezi nejlepšími je i řada známých jmen. Na jejich zkušenosti jsme se ptali už v minulých Výzvách a jejich příběhy najdete v našich dřívějších článcích: Výzva jaro 2026, podzim 2025, jaro 2025. Tentokrát jsme proto dali prostor těm, o kterých jsme zatím nepsali.

Kategorie Ženy

2. místo – Petra (denní průměr 32,30 km)

Petra se do Výzvy letos přihlásila úplně poprvé. Chodila hodně už dřív, ale až možnost porovnat se s ostatními v žebříčku ji podle jejích slov „neskutečně vybičovala“ k ještě větším výkonům. Je v důchodu, a tak má na chůzi dost času. Ven vyráží opravdu každý den, hned brzy ráno.

Během letošní Výzvy dokonce překonala svůj osobní rekord. Za jediný den ušla přes 57 kilometrů.  „To je pro mě naprostá pecka a jsem na sebe právem pyšná! Čísla na mém profilu jsou opravdu poctivě vyšlapaná kilometr po kilometru,“ říká.

Z Krnova nejčastěji chodí směrem na Opavu, do Polska nebo na Albrechticko. Srdcovou lokalitou jsou ale Jeseníky, kde dokáže chodit i deset hodin v kuse. Podzim miluje a déšť ji neodradí, stačí se pouze dobře obléct. Mrzí ji jen, jak málo lidí v přírodě potkává.  „Například včera jsem v okolí Krnova ani v okolních lesích nepotkala za celý den ani jednoho jediného chodce. Je to velká škoda, že lidé netráví v přírodě více času, doufám, že můj příběh ukáže ostatním, že to jde v každém věku i s nadváhou, a motivuje je zvednout se z gauče a vyrazit ven,“ dodává.

Fotografie: Cvilín, podle autorky nejromantičtější místo jejího rodného Krnova.

8. místo – Isabelka (denní průměr 28,31 km)

Isabelka do Výzvy vstupovala s tím, že chodí hodně, a tak to bude hračka.  „Dnes už vím, že je to pořádná výzva, nejen pro tělo, ale i pro mou hlavu!“ přiznává.

Najednou hledá nové cesty, prodlužuje si trasy a občas chodí kolem domu jen proto, aby splnila denní cíl. Na delší procházky nejraději vyráží kolem řeky Moravy s přítelem. „Miluju to tam, ten klid a společné chvíle, kdy si můžu s někým, kdo vás podporuje, vyčistit hlavu," dodává. Domácnost během Výzvy trochu stojí, ale pomůžou děti a celá rodina je jí velkou oporou.

I u Isabelky přichází krize právě teď v polovině Výzvy. „Bolí mě nohy a mám pocit, že mi docházejí síly, ale kousnu se. Ten super pocit, když dokončím další a další den, stojí za to,“ říká. „Teď už vím, že nejde jen o počet kroků, ale o ten dobrý pocit, že pro sebe něco dělám.“

Kategorie Muži

2. místo – Holešov (denní průměr 34,92 km)

Zdeněk pod přezdívkou Holešov chodí pravidelně každý den a všude, kam zavítá. Ročně nachodí přes 7 000 kilometrů, takže stále kupuje nové boty. „Nejhorší na tom bývá rozloučit se se starým párem a zachodit si ty nové,“ říká. Kroky mu poctivě zaznamenávají hodinky Garmin.

Do Výzvy se zapojil za Magistrát hlavního města Prahy. „Ať nám to všem šlape, nejen po dobu Výzvy, jak v pohybu, tak i v osobních životech,“ přeje všem.

4. místo – Alan Řeháček (denní průměr 37,18 km)

„Za každým kilometrem v žebříčku stojí jen a jen poctivá lidská síla, pevná vůle a chuť se hýbat,“ říká Alan. Rychlá chůze i klus ho baví a pohyb se stal přirozenou součástí celého jeho dne.

Ráno a po práci vyráží buď na štaci z Frýdku-Místku do Ostravy a zpět, nebo na velký okruh z ostravské kanceláře kolem Ostravice. Večer přidává okruh Kopřivnice – Příbor – Štramberk – Závišice. O víkendech jezdí s přáteli, kteří se Výzvy také účastní, do hor a chůzi spojují se sbíráním hřibů.

Velkou motivací je pro něj tým Pozdní sběr 77. Společným cílem je dostat se na bednu a splnit sen sobě i kapitánce Haňulce. „Když se chce, čas se vždycky najde. Není to o hledání výmluv, ale o hledání způsobu,“ říká. Neobejde se to ale bez pochopení rodiny a přátel, kteří týmu fandí. Prý jim říkají „šlapky“.

K férovosti má jasný názor: „Podvody vám v této Výzvě nic nepřinesou, protože jakýmkoliv obcházením pravidel ubližujete pouze a jenom sami sobě.“

5. místo – aboduch (denní průměr 30,69 km)

Aboduch má k chůzi dlouholetý a pevně zavedený vztah. Už 20 let chodí pěšky vždy přes zimní měsíce, od října do března. Na jaře pak přesedlá na kolo, a tak se udržuje v kondici celý rok.

Zlom přišel na přelomu let 2020 a 2021, kdy prodělal těžký zápal plic. Lékaři mu tehdy doporučili chůzi v mrazivých dnech. Když pak přišla dubnová Výzva 2021, rozhodl se změřit síly s ostatními. „Zjistil jsem, že mi to pořád šlape,“ říká. Od té doby se Výzvy pravidelně účastní.

V zimních měsících běžně nachodí 15 až 20 kilometrů denně. Během Výzvy ale musí přidat ještě dalších 10 až 15 kilometrů, aby se udržel na předních příčkách, jak sám skromně dodává, „alespoň v regionu“.

Jeho den vypadá zhruba takto: ráno pěšky z Prostějova do práce v Kralicích na Hané (8 km), v práci jako údržbář další 2 až 6 km, cesta domů (8 km), pěšky na nákup a zpět (8 km) a večer podle nálady procházka kolem Hloučely (8 km). O víkendu chodí na fotbal po okolních vesnicích a za rodinou.

Na trasách potkává i další účastníky Výzvy, například Burhel, o které jsme už psali, nebo nejstarší pravidelnou účastnici paní Marii. 

8. místo – Adam Škamrala (denní průměr 33,88 km)

Adam žije a pracuje v Praze. Za jeho výsledky stojí striktní denní režim. Velkou část cesty do práce má po cyklostezce, a tak ji jednoduše prodloužil o několikakilometrový okruh. Před začátkem pracovního dne má v nohách alespoň 10 kilometrů. Podobně si prodlužuje cestu domů a další kilometry přidává večer, když jde rodina spát.

„Nejde o jednu extrémně dlouhou trasu, ale spíš o několik částí dne, které se postupně nasčítají,“ vysvětluje.  „Vysoká čísla nejsou výsledkem žádného triku. Je za nimi především čas, pravidelnost a spousta kilometrů, které je potřeba poctivě odchodit.“

Otevřeně přiznává, že takové tempo není dlouhodobě udržitelné. Výzvu bere i jako experiment, kam až se člověk dokáže dostat, když na měsíc výrazně přenastaví svůj běžný režim.