Koho zláká sedmička, bude z něho jednička. Jak se chodí ve Smržicích

Ve Smržicích se Výzva 10 000 kroků zabydlela už před několika lety. Chodí jednotlivci, páry i celé party, obec účast podporuje a na místních cyklostezkách můžete soutěžící potkat klidně v pět ráno. Letos z toho bylo i celostátní vítězství: Smržická sedmička ovládla kategorii Nejlepší 7členný tým. A právě dnes, na Světový den lidských sídel, může být jejich příběh inspirací: vytvořte si i vy své „týmové sídlo“ a založte tým s lidmi ze svého okolí. Třeba právě tak, jako vznikla Smržická sedmička. A jak zní jejich motto? „Koho zláká sedmička, bude z něho jednička.“

Ve Výzvě už nejste žádní nováčci. Jak to ve Smržicích vlastně začalo?

Někteří z nás chodí už od roku 2021, tedy prakticky od začátku Výzvy. Nejdřív se člověk přihlásí sám nebo ve dvojici, zjistí, že ho to baví, a začne lákat další. U nás se postupně přidávali další lidé a dnes už má Výzva v obci svoje pevné místo.

Pomáhá i to, že se o ní ve Smržicích ví. Obec ji dlouhodobě podporuje a informace se dostávají mezi lidi. Když se zapojí několik známých, už to začne fungovat samo – jeden vytáhne druhého.

A kdy se z chodců stala právě Smržická sedmička?

Vzniklo to docela jednoduše. Při vyhlášení podzimní Výzvy u nás ve Smržicích si k jednomu stolu sedli ti, které chození baví nejvíc. Bylo nás sedm, a tak nás napadlo: co kdybychom dali dohromady tým? Sedmička je navíc pro našeho kapitána šťastné číslo – narodil se totiž v neděli 7. května. Zajímavé také je, že jedním ze sedmi statečných je místostarosta naší obce Jirka Peka.

A tak vznikla Smržická sedmička. Jsou v ní mimo jiné tři páry, takže jsme si rovnou mohli ověřit, jak dobře funguje partnerská motivace.

Partnerská motivace může mít různou podobu. Jak to vypadalo u vás?

Třeba tak, že jdete ráno kus cesty s partnerem nebo partnerkou do práce, abyste měli část kilometrů hotovou ještě před začátkem dne.

Ve Výzvě totiž člověk začne přemýšlet trochu jinak. Cesta, kterou by normálně vyřešil co nejrychleji, je najednou příležitost něco ujít. A když chodí oba, motivace se násobí.

Slyšeli jsme, že u vás na cyklostezkách začíná být rušno už kolem páté ráno.

To je pravda. Potkávali jsme se tam i v pět. Někdo teprve vyrážel, někdo už se vracel z Prostějova (Smržice leží asi 4 km od Prostějova – pozn. red.), protože doprovodil partnerku do práce.

Člověk pak zjistí, že ve Smržicích existuje zvláštní druh obyvatel: ranní až skoro noční chodci. Ve Výzvě prostě každá hodina dobrá.

Chodili jste spíš každý sám, nebo jste v rámci Výzvy podnikali společné výšlapy?

Obojí. Každý má svůj režim, práci a povinnosti, takže značná část kilometrů se nasbírá během běžného dne. Ale společné trasy jsou samozřejmě příjemnější.

A když se do toho člověk opravdu opře, čísla začnou být zajímavá. Jeden z našich členů zvládl za měsíc nachodit přes tisíc kilometrů. Na tu „magickou“ tisícovku za měsíc si sáhl prakticky každý z nás; průměr v týmu jsme měli 950 kilometrů. Poslední den už se bojovalo opravdu o každý kilometr.

U vás to asi není jen o procházkách, ale i o pořádném hecování

Jsme soutěživí, to k tomu patří. Už v názvu je slovo „výzva“, tak by byla škoda se trochu nehecovat.

Důležité ale je, že každý může chodit po svém. Někdo sbírá kilometry po desítkách, jiný přidá pravidelnou cestu do práce nebo večerní procházku. Jakmile je kolem vás parta lidí, která se navzájem sleduje a povzbuzuje, člověk se ze židle zvedne mnohem snadněji.

Hodně účastníků z menších obcí říká, že by chodili víc, kdyby měli kde. Jak jsou na tom Smržice?

Tady máme velkou výhodu. Smržice mají bezpečné pěší a cyklistické propojení směrem k Prostějovu i do okolí, takže člověk nemusí většinu trasy absolvovat po silnici.

A není to důležité jen během Výzvy. Dnes ty cesty využíváme třeba i s kočárkem. Dá se udělat zhruba desetikilometrový okruh a velkou část absolvovat bezpečně po cyklostezkách.

Když má člověk příjemnou a bezpečnou trasu hned za dveřmi, vyráží mnohem častěji.

Takže za úspěchem Smržic nejsou jen odhodlaní chodci?

Určitě pomáhá i prostředí, ve kterém žijeme. Ve Smržicích funguje řada aktivních spolků a jedním z nich je Klub českých turistů Smržice, jehož předsedou je kapitán našeho týmu. Během roku pořádáme spoustu turistických akcí a výletů pro veřejnost, což lidi přirozeně motivuje k pohybu a společným zážitkům.

Výzva se pak nestává jednou izolovanou akcí. Přirozeně zapadne do života obce, kde se lidé znají, potkávají a dokážou pro něco nadchnout další.

Do turistického života už prý přijímáte i úplně nejmladší generaci

Ano, rodina kapitána týmu se rozrostla o vnuka a turistická výchova začala opravdu brzy. Průkazku Klubu českých turistů dostal už jako miminko. Zatím ho samozřejmě spíš vozíme v kočárku, ale základ je položený.

Čekali jste, že Smržická sedmička vyhraje celostátní kategorii?

Když člověk sestavuje tým, většinou začíná tím, že chce chodit a něco společně zažít. Pak se ale podíváte do výsledků, zjistíte, že jste docela vysoko, a soutěživost udělá svoje.

Takže radost z vítězství samozřejmě máme. Ale možná ještě důležitější je, že jsme se zase celý měsíc hýbali, hledali nové trasy a měli společné téma.

Co vám chůze přinesla, když odmyslíme tabulky, kilometry a vítězství?

Především důvod opravdu vyrazit. Když má člověk před sebou konkrétní cíl a kolem sebe lidi, kteří chodí také, mnohem hůř se hledají výmluvy.

A pak jsou tu věci, které v tabulce nenajdete: společné cesty, ranní setkání na cyklostezce, procházky s rodinou nebo to, že začnete úplně běžnou cestu po obci vnímat jako příležitost k pohybu.

Kdo je Smržická sedmička

Kapitánem týmu Smržická sedmička je Zdeněk Balcařík, který je zároveň i obecním koordinátorem výzvy ve Smržicích. Se svou manželkou Janou už dříve zaujal mimořádnými výkony, kdy během jednoho dne společně ušli 100 km.

Rozhovor s Janou a Zdeňkem Balcaříkovými ze Smržic najdete zde.