Letošní dubnová Výzva 10 000 kroků je u konce. A pokud měla mít rekordní jarní vlna důstojnou tečku, pak přesně takovou přinesl slavnostní KROKOfest v Chocni. Setkali se tu lidé, kteří v dubnu chodili za sebe, za svůj tým, za své město, za školu, za úřad nebo prostě proto, že chtěli zkusit, kam až je vlastní nohy donesou.

A donesly je daleko. Do letošní výzvy se zapojilo rekordních 26 000 účastníků. Společně během dubna nachodili více než 6 milionů kilometrů, tedy vzdálenost, která by symbolicky stačila na přibližně 150 cest kolem Země. Rekord padl nejen v počtu zapojených lidí, ale také v celkové nachozené vzdálenosti.

A čísla jsou jen začátek. To nejzajímavější se skrývá v příbězích lidí, kteří se do výzvy pustili po svém.

Když je děda nejrychlejší z týmu

Tým s názvem Dožeň dědu a babičku pochází z Chocně a jeho název i složení vzbudily u organizátorů Výzvy 10 000 kroků velký ohlas i pobavení. Členkou týmu je Anička Hromádková, která v Chocni působí jako místní koordinátorka celé výzvy. Hlavní hvězdou týmu se ale stal Jaroslav Kuta, tedy „děda“ z názvu. A ostatní měli co dělat, aby mu stačili.

Pan Kuta byl zároveň oceněn jako nejstarší účastník v Chocni. Ve svých 84 letech nachodil během dubna 335 kilometrů, tedy v průměru zhruba 11 kilometrů denně. Ukázal tím něco, co se ve Výzvě 10 000 kroků opakuje rok co rok: věk nemusí být brzda. Někdy je naopak tou nejlepší motivací pro ostatní.

Senioři, kteří inspirují mladší ročníky

Výzva dlouhodobě ukazuje, že pravidelná chůze není jen sportovní výkon. Je to způsob, jak si udržet kondici, soběstačnost, kontakt s okolím i chuť vycházet ven.

Proto organizátoři myslí také na starší účastníky a domovy pro seniory. Systém bodování zohledňuje věk i vyšší BMI, aby měli šanci uspět i lidé, pro které každý kilometr znamená větší úsilí. Díky partnerům se podařilo aktivním domovům pro seniory darovat také chytré náramky, které usnadňují zaznamenávání kroků.

Už tradičně mezi návštěvníky KROKOfestu byla Babrlinka z Prostějova, nejstarší žena, která splnila svou osobní výzvu. Ve svých 91 letech nachodí průměrně 10 kilometrů denně a její osobní motto vystihuje celou filozofii výzvy:  „I malý čin je víc než pouhé řeči.“

Sama k tomu dodává:  „Abyste se nebáli devadesátky, věřte tomu. Já prožívám krásné dny svého života. Takže chodit, hýbat se a máte to jisté.“

Podobně mluví také Mirek Ondra z Hodonína (89 let), nejstarší muž, který splnil svou osobní výzvu. Jeho heslo je jednoduché:  „Škoda každého kroku, který neudělám.“ Přiznává, že sil ubývá, ale chůzi nevzdává: „Nesedím jak pecka na gauči a neotravuju moji manželku, aby kolem mě lítala… Říkám si, hergot Mirku, to bys ještě mohl, představ si, kdyby tví spolužáci, které už prakticky nemáš... byli by rádi, kdyby si tohle mohli říct jako já.“

FitFat jako inspirace ke změně

Velkou pozornost si na KROKOfestu získala také kategorie BMI+, která připomíná, že stejná vzdálenost neznamená pro každého stejné úsilí.

Ambasadorka komunity #FitFat Petra Holanová zdůraznila, že cílem je motivovat lidi s vyšší hmotností, aby pohyb nevzdávali a postupně si budovali kondici i sebevědomí. Silným momentem bylo symbolické předání štafety od Michala Žídka, známého pod přezdívkou Spyder. Ten díky obrovské proměně zhubl 113 kilogramů a dostal se pod hranici BMI 40.

Na pódiu ukázal své původní kalhoty jako připomínku cesty, kterou ušel doslova i obrazně.

„Tak jsi přišla o další ovečku, protože já už dnes jsem pod 40 BMI… a už se dívám po nějaké té pětatřicítce,“ řekl s nadsázkou směrem k ambasadorce Petře. Přečtěte si, jak začala jeho cesta za novým životním stylem.

Aktuálně v kategorii BMI 40+ soutěží například Pavel, motivátor týmu Pohyb bez pochyb, který své spoluchodce povzbuzuje vlastními básničkami. Přiznal, že k jeho váze přispělo i to, že má šest dětí a přibíral postupně s manželkou během jejích těhotenství, ale jemu už kila zůstala.
Na pódiu přečetl motivační verš: „Ráno vyskoč z postele, nenechej to do večera nenechej to do večera, abys potom nebrečela jako včera Láďa v noci, potil tělo do půlnoci...“

Aby organizátoři názorně ukázali, jak náročný je pohyb s nadváhou, připravili pro štíhlé dobrovolníky simulátor v podobě 15kg zátěže („břicho“) zapůjčené od STOB.

Vyzkoušela si ho účastnice Romana, která běžně nachodí 17 km denně se psem. Její reakce potvrdila smysl bodového zvýhodnění pro BMI+ kategorie:  „V žádném případě bych s tím 17 km neušla ... Obrovsky mě překvapila ta tíha. Představa že šlapu tady s tím bříškem, to má z mé strany velký obdiv. Před těmi, kdo nesportují a začínají, tak hluboce smekám.“

Dospělí rekordmani: domácnost počká, kroky ne

V individuálních kategoriích dospělých se letos objevily výkony, které budí obdiv i otázku, jak se něco takového dá zvládnout při běžném životě.

Vítězky ženské kategorie se pohybovaly kolem 40 kilometrů denně. S nadsázkou přiznávaly, že během dubna jde domácnost trochu stranou a všechno se dohání až v květnu.

Iva Nováková / IvkaNovka z Říčan, vítězka ženské kategorie, to shrnula jednoduše:  „Doma to holt stojí. To se potom dohání začátkem května, nebo se to holt do toho dubna musí stihnout.“

Helena Buriánová / burhel ze Smržic, která skončila druhá, dodala:  „Vaří se taková rychlá jídla… ať se mluví o čemkoli, vše počká a bude to až v květnu.“

U mužů byly denní porce ještě vyšší. Ti nejlepší se dostávali na 55 až 60 kilometrů za den.

Vítěz mužské kategorie Mirek Muselík / Kilesum z Moravské Třebové popsal svůj recept: vstávání ve dvě nebo v půl třetí ráno, čelovka a několik hodin chůze ještě předtím, než ostatní vstávají do práce. Jeho motto sedí k výzvě dokonale: „K úspěchu nestačí vyjet výtahem, ale musíš vyjít i ty schody.“

Rekordmanem v počtu kilometrů se stal Ondřej Lišifka z Vražného, který během dubna nachodil 1 709 kilometrů. Chodil pěšky do práce, využíval každou volnou chvíli a jako učitel tělocviku zapojoval pohyb i do školního dne. „Tenhle extrém pořádám jenom v dubnu. Tohle se nedá dělat pravidelně a letos to byl masakr,“ popsal svůj výkon.

Nordic walking: když se berle vymění za hole

Kategorie Nordic Walking přinesla další silný příběh. Vyhrála ji Světlana Paulusová z Mostu, která se nedávno zbavila berlí po operaci kolene.

„Vyměnila jsem jedny nohy za jiné. Nordic walkingové jsou lepší, drží oboje nohy,“ řekla s nadhledem.

I díky takovým příběhům je vidět, že výzva není jen pro sportovce. Dokáže být motivací i pro ty, kdo se k pohybu vracejí po zdravotních potížích, zranění nebo delší pauze.

Děti, které vstávají kvůli krokům dřív než do školy

Na pódiu nechyběli ani nejmladší účastníci. U nich bylo jasně vidět, že soutěživost může být silná motivace, zvlášť když výzvu berou za svou.

Vítěz dětské kategorie do 14 let, známý jako Banánek ze Slaného, nachodil v průměru 26 kilometrů denně. Jako malý měl vysokou nadváhu, dnes chodí denně po celý rok. „Vstávám hodinu před školou, abych mohl chodit,“ řekl.

Ondřej Kubec ze Semil, který skončil druhý s průměrem 21 kilometrů denně, přiznal: „Snažil jsem se Banánka předehnat, ale bylo to těžké.“

Právě u dětí se ukazuje, že pohyb může být přirozenou součástí dne, pokud je dobrovolný, hravý a má v sobě trochu soutěžení.

Školy, kde se místo „Ahoj“ ptali: „Kolik máš?“

Výzva rozhýbala také školy. Na vítězné škole v Hodkovicích nad Mohelkou se prý děti během dubna přestaly zdravit obyčejným „Ahoj“ a místo toho se ptaly: „Kolik máš?“

V Bílině zase tělocvikář přezdívaný Švihadlo popisoval soutěživost mezi dvojčaty ve sportovní třídě. Protože jeden z bratrů rozbil telefon, museli výsledky nahrávat z jednoho zařízení. Soutěžení došlo tak daleko, že se jeden z nich snažil v noci tajně vzít telefon a nahrát své kroky dřív než bratr.

I tohle k výzvě patří. Trocha zdravé rivality, společné téma ve třídě a pohyb, který se najednou stane běžnou součástí dne.

Týmy, které ukázaly, že chodit se dá i v práci

Výzva 10 000 kroků dlouhodobě motivuje také týmy z úřadů, firem a institucí. Letos zaujalo hned několik příběhů.

Tým Kroky Františka Janečka z Magistrátu Třinec si název vypůjčil od oblíbeného retro zpěváka svého šéfa. Do výzvy se jim podařilo zapojit více než 20 % zaměstnanců magistrátu.

Ve Šternberku bodovala Sociálka na útěku. Ženský tým z odboru sociálních věcí chodil v dubnu na místní šetření pěšky místo služebními auty. I díky jejich energii získal Šternberk první místo v kategorii měst.

Ve Smržicích zase zaujala Smržická sedmička a jejich „čtyřlístek pro štěstí“. Manželé Balcaříkovi si stokilometrovou trasu rozdělili do čtyř okruhů ve tvaru čtyřlístku. Vyšli minutu po půlnoci, mezi jednotlivými „lístky“ se vraceli domů na jídlo a odpočinek a zpět dorazili až kolem půl dvanácté v noci.

Přečtěte si o manželích Balcaříkových víc zde.

Města, obce a kraje: souboj až do posledního dne

Do letošní výzvy se zapojilo 77 měst, 5 krajů a také turistická oblast Ladův kraj. Souboj o první příčky byl v mnoha kategoriích napínavý až do posledního dne.

Mezi menšími obcemi uspěla například Světlá Hora na Bruntálsku. V kategorii obcí do 2 500 obyvatel vybojovala první místo a její zástupci dorazili na vyhlášení společně autobusem.

V kategorii měst do 10 000 obyvatel zazářila Lysá nad Labem, kde pod vedením koordinátora Ondry Šmída chodilo celkem 130 účastníků.

Absolutním vítězem mezi velkými městy se stal Šternberk, který ovládl kategorii měst i kategorii úřadů. Kapitánka jednoho z týmů místní radnice Jitka Zajacová vystihla atmosféru města jednoduše: „U nás ve Šternberku se mi dobře šlape… nejen na hrad, ale i do přírody.“

Díky partnerům, kteří pomáhají rozhýbat Česko

Výzva 10 000 kroků by nemohla růst bez podpory partnerů. Hlavními partnery letošního ročníku jsou VOXX, výrobce ponožek vytvořených na míru pro výzvu, a UAX, který zajišťuje trička pro účastníky včetně originálních VIP potisků.

Odměny pro nejlepší věnovali také partneři Haakon, Muffik, Leguano, Audiotéka, Vyvolej.to, koučka Zuzana Ježková, Sonnentor a Kofola.

Finanční podporu poskytl Pardubický kraj i město Choceň a celá akce se konala pod záštitou hejtmana Martin Netolický. Město Choceň bylo zároveň hlavním městským partnerem a poskytlo zázemí pro slavnostní vyhlášení.

KROKOfest podzim 2026

Dubnová výzva skončila, ale kroky rozhodně nekončí. Další Výzva 10 000 kroků proběhne opět v říjnu a příští společné setkání se uskuteční v Chýni u Prahy.

KROKOfest v Chocni připomněl, že 10 000 kroků nejsou jen kilometry v aplikaci. Jsou to ranní procházky před prací, společné výšlapy s rodinou, pěší cesty místo auta, návrat po operaci, první kroky po dlouhé pauze i soutěžení, které člověka vytáhne ven, i když se mu zrovna nechce.

A někdy také děda, kterého se celý tým snaží dohnat. Marně.

Krokům zdar!