Mezinárodní den chůze: Pohyb jako lék i bezpečnostní riziko

Dnes si připomínáme Mezinárodní den chůze. Možná to zní jednoduše ... jít se projít. Ve skutečnosti ale tenhle den otevírá i trochu hlubší téma: jak snadné (nebo naopak složité) je dnes vůbec chodit pěšky?

Chůze je pořád ten nejdostupnější způsob pohybu, jaký máme. Nepotřebujeme vybavení ani speciální podmínky, a právě v tom je podle mezinárodního programu THE PEP obrovská sílá. Chůze je jedním z nejjednodušších a zároveň nejúčinnějších způsobů, jak v každodenním životě podpořit fyzické i duševní zdraví. Zároveň ale pomáhá vytvářet bezpečnější a příjemnější města protože podporuje vnímavost, vzájemnou interakci i sdílený pocit odpovědnosti ve veřejném prostoru. 

Rekordní zájem o chůzi

Letošní dubnová Výzva ukázala, že zájem o chůzi i aktivní mobilitu stále roste. Zapojilo se rekordních více než 26 tisíc účastníků z celého Česka. Výzva tak letos opět nebyla pouze lokální aktivitou, ale stala se součástí širší evropské iniciativy za zdravější a udržitelnější mobilitu.

Co lidem při chůzi komplikuje život?

Spolu s rostoucím počtem lidí, kteří pravidelně chodí, přichází i jasnější zpětná vazba na to, co chůzi komplikuje. Mezi účastníky Výzvy proto proběhl průzkum, do kterého se zapojilo více než 400 chodců. Výsledky ukazují, že největší bariérou není nedostatek motivace, ale strach o bezpečnost.

Lidé nejčastěji popisují nejistotu při přecházení vozovky, a to zejména na vícepruhových komunikacích, na přechodech bez semaforu nebo v místech, kde se kříží pohyb chodců s odbočujícími vozidly. Přechod pro chodce tak často nepůsobí jako bezpečné místo, ale spíš jako situace, kdy člověk nikdy přesně neví, jestli řidič skutečně zastaví.

Vedle toho se opakují i další problémy: chybějící nebo nekvalitní chodníky, špatné osvětlení nebo nepřehledné situace zejména ve večerních hodinách. Složitější je také pohyb ve společném prostoru s cyklisty a koloběžkami. Zvlášť výrazná nespokojenost se objevuje v menších obcích, kde chodníky často chybí úplně a lidé jsou nuceni chodit po silnici, krajnici nebo po vyšlapaných cestách.

Nejde jen o bezpečnost, ale i o to, jak se venku cítíme

Z odpovědí je zároveň patrné, že lidé neřeší jen bezpečnost v dopravním smyslu, ale i celkovou kvalitu veřejného prostoru. Důležité je, jestli se dá chodit příjemně, bez stresu a bez zbytečných bariér.

Často se objevuje potřeba více zeleně, laviček, pěších zón nebo klidnější dopravy. Lidé, kteří chodí pravidelně, jsou navíc mnohem vnímavější ke svému okolí a častěji než běžná populace volají po spolupráci s místními samosprávami.

Součástí celého tématu je ale i naše vlastní chování. Sami chodci v průzkumu zmiňují, že bezpečnost ovlivňuje i nepozornost – používání mobilu, sluchátka v uších nebo nevěnování dostatečné pozornosti při vstupu do vozovky. Ukazuje se tak, že bezpečnost je vždy kombinací kvalitní infrastruktury a zodpovědného, předvídatelného chování.

Každý krok má větší dopad, než se zdá

Význam chůze pro bezpečnost i kvalitu života se dnes promítá i do toho, jak přemýšlíme o městech a veřejném prostoru. Bezpečnější prostředí nevzniká samo od sebe, ale díky konkrétním krokům: zklidňování dopravy, zavádění zón nebo školních ulic, rozvoji pěší a cyklistické dopravy i zapojení veřejnosti do projektů, jako jsou ZVOLNI nebo 10 000 kroků.

Výsledky průzkumu jasně ukazují, že podpora chůze není jen otázkou osobní motivace, ale také prostředí, ve kterém se pohybujeme. Právě proto Výzva 10 000 kroků dlouhodobě propojuje zkušenosti chodců s daty, která mohou městům a obcím pomoci lépe plánovat chodníky, přechody, osvětlení i celkovou podobu veřejného prostoru.

Mezinárodní den chůze proto není jen symbolickou připomínkou pohybu. Je to i připomínka toho, že každý krok má dopad nejen na naše zdraví, ale i na to, jak vypadají místa, kde žijeme.

A možná je to dnes ideální příležitost se projít a všímat si.