Když fyzioterapeuti začnou chodit: Rozhovor s vítězem firemní Výzvy 10 000 kroků

Nestátní zdravotnická organizace uprostřed lesů, kde se do práce často chodí pěšky nebo jezdí na kole. A k tomu tým zaměstnanců, který dokázal strhnout k pohybu téměř pětinu celého ústavu. Jak se stalo, že Odborný léčebný ústav Jevíčko ovládl firemní kategorii podzimní Výzvy 10 000 kroků? Ptali jsme se ředitelky Nadi Ivkovičové.

Pár dní před startem

Jak vlastně vznikl nápad, že se ústav do Výzvy 10 000 kroků zapojí?

Nastoupila k nám nová vedoucí stravování, Karla Kozlovská, z organizace na Prostějovsku, kde se Výzvy účastnili pravidelně. Rovnou se zeptala, jestli by do toho nešel i náš ústav. Bylo to doslova na poslední chvíli – pár dní před startem. Ale řekla: zkuste to! A my jsme si řekli, proč ne?

A proč jste se rozhodli říct ano?

Chodit u nás je součást běžného fungování. Stojíme uprostřed lesů, veřejná doprava jezdí minimálně a pokud nemáte auto, do práce se dostanete pěšky nebo na kole. Na jaře a v létě je cyklistika běžná, a díky Karle se začalo víc chodit pěšky i na podzim. A zároveň jsme hledali něco, co by stmelilo kolektivy. Výzva se trefila přesně do chvíle, kdy jsme to potřebovali.

Čtvrtina ústavu v pohybu

Kolik lidí se nakonec zapojilo?

Zhruba čtvrtina až pětina zaměstnanců – konkrétně 43 lidí z celkových asi dvou set. To je na náš ústav velmi hezké číslo.

Kdo tvoří vaše týmy? Převládá nějaký typ profese?

Vyloženě nějaká profese nepřevládá, vše je přiměřené počtu pracovníků na daných pozicích, týmy tvořili jak fyzioterapeuté, tak zdravotní sestry, ošetřovatelský personál, administrativa, zaměstnanci kuchyně i údržby. A celkově platí, že lidé u nás mají k pohybu blízko. V Jevíčku je běžné chodit pěšky i na místní akce. Sdílíme mezi sebou, kolik jsme nachodili, a podporujeme se.

Kroky v práci i po práci

Máte přehled, jak vaši zaměstnanci kilometry nachodili? Bylo to hlavně v práci, nebo třeba na cestě do zaměstnání?

Spousta lidí chodila hlavně v práci – třeba zdravotní sestry denně minimálně 10 000 kroků dají jen tak při práci. Ale pak je tu ještě chůze do práce a z práce. Já třeba chodím do práce ze svého domova lesem, mám to asi tak 45 minut svižnější chůzí. Někteří chodí z  dalších okolních obcí zhruba do vzdálenosti 10-15 km. 

A pak jsou tu lidé, kteří ještě odpoledne běhají nebo si vytvoří vlastní osobní výzvu.

Les jako workplace

Jak vlastně vypadá doprava do vašeho zařízení? Vy jste zmiňovala, že stojíte uprostřed lesů...

Přesně tak. Jsme na pomezí tří krajů, uprostřed přírody vzdáleni od nejbližšího města čtyři kilometry a pokud nemáte auto, prostě musíte chodit nebo jezdit na kole. Většina zaměstnanců bydlí do 10 kilometrů, takže to jde. Z Jevíčka je to sice asi 4 kilometry, ale můžete to vzít různými lesními cestami, například přes přehradu, památník letců... Každý si vybere.

Přes léto tady těch aut moc neuvidíte, protože všichni jezdí na kolech nebo chodí pěšky. Máme kolárnu na 40 kol, kam lidé dávají i elektrokola a skútry.

Parkoviště v zeleni a minibus po areálu

Chystáte ještě nějaké další kroky pro podporu udržitelné mobility?

V příštím roce se zde bude budovat nové parkoviště – ale ne jen klasická asfaltová plocha.  Máme architektonický návrh, který počítá i se stojany na kola, přípravou pro nabíjení elektroaut a elektrokol a spoustou stromů. Chceme, aby to nebyla rozpálená asfaltová plocha, ale příjemné místo, kde můžete počkat ve stínu nebo se jít projít.

A pak jsme s panem starostou z Jevíčka řešili zajímavý nápad – elektrobus, který by v pravidelných intervalech svážel lidi z okolních obcí. Jezdil by po areálu jako kolečko, svezl by zaměstnance i pacienty do ambulantního sektoru. Bohužel po krajských volbách se myšlenka nerealizovala, ale myslím, že téma zůstává otevřené.

Obnovili jsme také asi pět kilometrů vycházkových stezek v lese kolem ústavu, které v průběhu let postupně zanikly, protože se přestaly používat. Nyní chystáme ještě doplnit tyto stezky označením různou obtížností – jednak pro pacienty, jednak pro zaměstnance.

Zdravé soupeření a hospodský kvíz

Co vlastně zafungovalo tak dobře, že jste v celostátní soutěži porazili i velké průmyslové firmy?

Myslím, že to zdravé soupeření. Lidé sledovali body, postup, kdo je první, kdo není. Motivovali se navzájem: „Hele, ten je přede mnou, já ho chci předehnat, tak si hodím ještě pár kiláků."

Měli jsme třeba takový vtipný moment – každý čtvrtek se koná v Jevíčku v místním baru hospodský kvíz a chodí tam zhruba 20 lidí z ústavu. Najednou jsme se tam všichni sešli pěšky! Všichni jsme se podívali na hodinky: „Ty, kudyma jsi šel? Aha, ty jsi šel tudy..." (smích)

Ta výzva udělala to, že lidi byli motivovaní víc. Sledovali body, úspěch, kam se posouváme. Běžně chodíme, ale tohle to nás nakoplo úplně jinam.

Iniciativa odspodu

Kdo vlastně za tím úspěchem stojí? Byl to tlak vedení, nebo spíš iniciativa zaměstnanců?

Nebýt Karly, o výzvě bychom vůbec nevěděli. Já se snažím hledat nové motivace pro zaměstnance, ale o tomhle jsem neměla ponětí. Ona přišla týden před zahájením výzvy a řekla: „My jsme v Prostějově byli zapojení do takovéhle výzvy, bylo to skvělé, motivační!"

Měli jsme jen týden na to, abychom to schválili – jsme příspěvková organizace, takže to muselo projít naší radou. Musela jsem to vysvětlit svým náměstkům, mezi kterými není ani jeden, kdo by chodil, takže to bylo zajímavé (smích). Ale stálo to za to.

Pak už to bylo organické. Lidi, co se přihlásili, chtěli soupeřit a zakládali si týmy. Já jsem jenom pár lidem zavolala, že začíná druhé kolo, ale jinak to bylo fakt o nich. Karla to vzala s humorem – že pracuje jako vedoucí stravování, u nás se dobře vaří, tak to musí taky vychodit. Ale vážně, ona to dokázala, propojit lidi a udělat z pohybu společnou radost.

Díky za něco nového

Vnímáte nějakou změnu u zaměstnanců po výzvě?

Překvapilo mě, že přišli a poděkovali. Řekli: „Díky za to, že jste vymysleli něco nového, něco jiného." To jsem nečekala a byla jsem dojatá.

Hlavní přínos vidím v propojení lidí. Byť jsme každý chodili sami, propojili jsme se víc. Ta banda, která se do toho zapojila – tím, že jsme o sobě věděli, kolik kdo nachodil, jsme se poznali jinak. Vznikly týmy, v týmech vznikla přátelství, která byste dřív neřekli, že by mohla být.

Co vám to vzalo?

Neřekla bych, že by nám to něco vzalo. Naopak. Chtěla bych, aby to třeba potkalo víc lidí, aby se do toho zapojilo víc zaměstnanců. Někteří se stydí, jiní asi nevědí, co od toho očekávat. Uvidíme, zda se nám podaří namotivovat více lidí...

Rada pro váhající firmy

Co byste vzkázala firmám, které váhají, zda se zapojit?

Ať to zkusí. Je to nenáročná, přátelská výzva, která může rozhýbat celou organizaci. Zároveň nikdy nebudou nakloněni všichni. Musíme si říct na rovinu, že ne každého to bude bavit. Ale i když se zapojí jen část lidí, stojí to za to.

A když to začne lidi bavit, motivovat k vymýšlení společných výšlapů, tak to funguje opravdu dobře. Jsou to víc než kroky. Je to společný zážitek.

Odborný léčebný ústavu Jevíčko

Odborný léčebný ústav Jevíčko je nestátní zdravotnické zařízení a příspěvková organizace Pardubického kraje. Poskytuje zdravotní péči ve třech klíčových oblastech: pneumologie (akutní i chronická plicní onemocnění), léčebná rehabilitace a diagnostika a léčba TBC všech lokalizací. Ústav zaměstnává přibližně 200 lidí – do Výzvy 10 000 kroků se v rámci podzimní výzvy 2025 zapojilo 43 zaměstnanců v pěti týmech.