Banánek má před školou jasno: nejdřív ranní kolečko, potom vyučování

Dnes 12letý Jakub Kos alias Banánek patří k nejvýraznějším účastníkům Výzvy 10 000 kroků. V posledních ročnících se opakovaně objevoval mezi vítězi kategorie dětí do 14 let. Během jarní výzvy 2026 zvládl ujít v průměru 26 kilometrů denně. Zajímavé je ale i to, jak se jeho příběh postupně proměňoval – od období, kdy šlo o výjimečné výkony a občas i rodinnou „rivalitu“ v počtu kroků, až po současnost, kdy se chůze stala naprosto přirozenou součástí celého roku pro něj i jeho rodinu z týmu Čakos ze Slaného. Ráno se vstává o hodinu dřív, vyráží se společně a pohyb už není výzvou, ale součástí běžné denní rutiny. A proč to Jakub vlastně dělá? Jeho odpověď je odzbrojujícím způsobem jednoduchá: „Abych se cítil dobře.“

Přečtěte si krátký rozhovor s Jakubem a jeho tátou o tom, jak se z chůze stala součást jejich každodenního života.

Jakube, baví tě Výzva 10 000 kroků pořád?
Jakub: Baví mě to.

Jak vůbec vypadá ráno člověka, který ještě před školou stihne chodit?
Jakub: Vstáváme o hodinu dřív před školou. Dáme si takové naše kolečko.

Řekl jsi „vstáváme“. Takže na ranní kolečko nevyrážíš sám?
Táta: Chodíme spolu. Hodinu před školou vyrazíme a pak jde Jakub do školy a já pokračuju do práce. Je to takový náš začátek dne během výzvy.

Na vyhlášení nejlepších se potkáváme už opakovaně. Tvoje proměna je opravdu vidět. Je chůze tvůj hlavní pohyb, nebo se věnuješ i jiným sportům?
Jakub: Fotbal. A sportovní kroužek ve škole.

Takže kroky přibývají i při fotbale a na kroužku?
Táta: Ano. Na kroužcích i na fotbale vědí, že se Jakub výzvy účastní, takže mu během ní nechávají hodinky, aby se mu pohyb počítal.

Výzva jednou skončí. Co se děje potom?
Táta: Jeho to drží dál. Hýbe se každý den, i když zrovna výzva neběží.

Banánku, soutěž je soutěž, ale ty jsi členem naší Výzvy už poněkolikáté. Co je tvým důvodem, proč se pokaždé přidat znovu?
Jakub: Chodím, protože mi to dělá dobře. Ráno se díky tomu líp probudím, mám víc energie a pak se mi i ve škole líp soustředí. Je to pro mě takový začátek dne, který mě nastartuje.

A co je na tom z pohledu rodiče nejdůležitější?
Táta: Asi právě ta pravidelnost. Společně vyrazíme už ráno před školou a pro Jakuba pohyb nekončí s posledním dnem výzvy. Pokračuje dál.

Společné kroky se počítají

Banánkův příběh připomíná jednu docela obyčejnou věc: děti se k pohybu nejsnáze dostanou, když ho mohou sdílet s dospělými kolem sebe. Nemusí z každé procházky vzniknout sportovní výkon. Někdy stačí vstát o trochu dřív, obout boty a společně obejít své ranní kolečko.