KROKOfest jako impuls pro město. Proč má smysl dát chůzi veřejný rozměr?

Výzva 10 000 kroků se v řadě měst stává pravidelnou součástí roku. V Choceň letos proběhne už posedmé – a právě zde se 23. května uskuteční také KROKOfest, tedy celostátní vyhlášení spojené se setkáním účastníků z celé republiky.

Článek vychází na Mezinárodní den památek a sídel

Zastupitelka města Anna Hromádková zdůrazňuje především kontinuitu.  „Do Výzvy 10 000 kroků se v Chocni zapojujeme opakovaně, letošní jarní ročník pro nás bude už sedmý v pořadí. Vnímám v tom určitou pravidelnost a kontinuitu – postupně se kolem této aktivity vytvořila menší komunita lidí, kteří se k ní rádi vracejí.“

Pravidelně se zapojuje 50 až 60 jednotlivců a dva týmy.  „Jsem za to ráda, protože velmi často jde o lidi, kteří se zapojují opakovaně, což považuji za důležitější než samotná čísla,“ říká.

Vztah k veřejnému prostoru i k sobě samému

Choceň nepřistupuje k Výzvě jako k masové kampani. Naopak.  „Výzvu vnímám spíše komorně a osobně,“ popisuje zastupitelka. A vysvětluje, že chůze má podle ní dvě roviny.

„První je rovina individuální – chodec, který jde na procházku sám, aby si odpočinul, byl chvíli v tichu sám se sebou, utřídil si myšlenky a lidově řečeno ‚vypnul‘.“

„Druhou rovinu vnímám jako společenskou, kdy člověk nejde sám, ale s někým dalším. V takovém případě funguje chůze jako přirozený prostor pro setkávání, rozhovor a sdílení,“ dodává.

I proto město neorganizuje oficiální doprovodné akce.  „Dlouhodobě si ale pohrávám s myšlenkou, že by jednou mohlo mít smysl nabídnout i oficiální, ale velmi neformální společnou procházku – spíš jako příležitost k setkání a rozhovoru během chůze než jako organizovanou akci.”

Zkušenost z Chocně ukazuje, že chůze mění pohled na město.  „Každý, kdo hodně chodí nebo běhá, si svého okolí přirozeně více všímá než ten, kdo jím jen projíždí autem. Chůze dává člověku jinou perspektivu a citlivost k detailům.“

Právě díky tomu si lidé více všímají drobných nedostatků . „Vnímám to jako přirozený projev vztahu k místu – jako signál, že nám prostředí, ve kterém trávíme spoustu času, není lhostejné.“

Proč KROKOfest?

Rozhodnutí pořádat KROKOfest vychází z jednoduché motivace.  „Rozhodli jsme se KROKOfest pořádat proto, že – když to řeknu jednoduše – chceme být aktivní.“

Podle Hromádkové je zásadní vnitřní motivace.  „Myslím si, že právě chtít je u podobných projektů zásadní – bez vnitřní motivace se žádné oživení ani změna nemůže stát. U menšího města má navíc každý takový impuls svůj význam.“

Akce má i symbolický rozměr.  „Dáváme tím jasně najevo, že projekt, který se věnuje chůzi, pohybu a pěší mobilitě, považujeme za smysluplný a stojíme za ním.“

Vedle toho přináší i konkrétní přínosy.  „Přijedou sem lidé z celé České republiky, což může pomoci místním živnostníkům, restauracím, ubytovacím zařízením i cestovnímu ruchu.“

A očekávání?  „Doufáme, že se tady lidem bude líbit, že ocení charakter Chocně jako klidného města a že se sem třeba budou chtít vracet – především kvůli atmosféře a energii místa.“

Co vzkázat dalším obcím?

Zastupitelka je v doporučení přímočará. „Řekla bych, že by se obce neměly bát podobných projektů.“ Připomíná, že městská mobilita i kvalita veřejného prostoru budou do budoucna stále zásadnější.

„Veřejný prostor by měl fungovat nejen pro auta, ale především pro lidi – pro ty, kteří se po městě pohybují pěšky. Právě podobné výzvy pomáhají tohle téma otevírat, šířit povědomí a připomínat, že chůze je přirozenou součástí každodenního života ve městě,” myslí si Hromádková.

A závěrečná otázka, kterou pokládá kolegům z jiných samospráv, je jednoduchá:  „Možná si stačí položit jednoduchou otázku: a proč vlastně ne?“

Právě v této jednoduchosti může být síla. Někdy stačí dát tématu prostor, projevit podporu a udělat první krok.

Článek v upravené verzi vyšel v Moderní obci.