Tým, soutěživost a 32 kilometrů denně. Jak probíhala říjnová Výzva ve firmě CETIN?

Říjnová Výzva ve společnosti CETIN ukázala, jak silnou motivací může být týmový duch a zdravá soutěživost. CETIN, provozovatel největší telekomunikační sítě v Česku, dlouhodobě podporuje aktivity, které propojují kolegy a vedou k aktivnímu životnímu stylu. Jak se dá zvládnout průměr více než 30 kilometrů chůze denně a co pomáhá vydržet celý měsíc, říká v rozhovoru vítěz firemní Výzvy Dušan Kolařík.

Jak je možné ujít 32 km denně?
Plán na letošní říjnovou výzvu byl podobný jako při předchozích ročnících – užít si radost z pohybu a mít společný cíl s kolegy a kamarády z týmu. Vzhledem k časové náročnosti je důležité začít hned ráno před prací, protože co se nestihne ráno, to se již odpoledne nedá dohnat. Chodil jsem tedy v Praze pěšky z Budějovické k nám na Harfu. Postupně jsem si našel různé trasy, které jsem měnil podle nálady, abych předešel rutině. S kolegou Martinem bydlíme kousek od sebe, tak jsme navíc často vyráželi v potemnělém ránu společně.

Ze začátku jsme chodili přímou cestou, což se ukázalo s rostoucím tlakem soupeřů jako nedostačující, a tak jsme si trasu různě prodlužovali. Ráno jsem měl přibližně 16 tisíc kroků. Odpoledne po práci jsem pak pravidelně chodil z práce pěšky minimálně na Vltavskou.

Hned v prvním týdnu výzvy se ukázala obrovská kvalita našich soupeřů zejména týmů HTTP Too Many Steps a KPS, kteří v nás zažehli správnou jiskru soutěživosti a díky nim a našemu kapitánovi začal krásný chodecký souboj. Včetně taktik jako v pokeru. Postupně jsme tedy všichni v týmu přidávali a přidávali a moje trasa domů najednou vedla až kolem Trojského kanálu, Stromovky a podobně.

V polovině výzvy jsem se pak dostal do čela jednotlivců na kilometry společně s kolegou a kamarádem z týmu KPS Petrem Varyšem, kdy jsme se navzájem hnali až k finálnímu dennímu průměru 32 km. Občas jsem musel jít večer po práci i běhat, abych to časově zvládnul, zejména pokud nás tlačili soupeři nebo byly jiné povinnosti.

Co byla vaše tajná „týmová taktika“, díky které jste drželi motivaci po celý měsíc?
Žádnou oficiální taktiku jsme neměli, případně nám vždy různě selhávala. Stačila nám naše soutěživost a sdílená radost s kolegy. Napadaly nás vtipné nápady, jako třeba nasadit osobní obranu na nejlepší chodce soupeřů. Poměrně extrémní byl pak nápad přestavět a zkrátit koryto řeky Rokytky, když jsme se dozvěděli, že podél ní chodí kolega Adam Škamrala z konkurenčního týmu.

Kdy přišel váš nejtěžší moment a kdo byl ten, kdo ostatní „nakopl“, aby se pokračovalo?
Těch momentů bylo víc. První byl, když jsme po 10 dnech zjistili, že soutěž není vypsaná na body, ale celkové kilometry (interní žebříček firmy CETIN se lišil od celonárodního hodnocení, kde rozhodují body, pozn. red.). Následně pak vždy při nemoci někoho z týmu a výpadku dodávky kroků. V první polovině října nám navíc nepřálo úplně počasí. Oproti předchozím ročníkům bylo více deštivých dnů. Některé dny pak byly opravdu výživné s deštěm a větrem. Ve všech případech nás vždy kapitán správně motivoval makat pro celý tým. Dokonce slíbil proplatit deštníky.
Které místo jste během výzvy objevili díky chození, a normálně byste se tam asi nikdy nevydali?
Vysloveně nové místo žádné, ale třeba poprvé jsem šel kolem Místodržitelského letohrádku v Královské oboře. Kouzelné pak bylo být na krásných místech Prahy během svítání – Karlův most, Jánský Vršek, Nuselský most. Člověk si uvědomí, jak je Praha nádherná. Jaké má štěstí, že tu krásu vidí během cesty do práce, zatímco hodně japonských turistů si přivstane, aby mělo jedinečnou fotku. Krásná pak byla ranní duha. Zejména když pak chodí její fotky od ostatních kolegů z týmu do WhatsApp skupiny a vidíte, jak jsou všichni brzo ráno na cestě za společným cílem. Díky rannímu chození jsem také objevil plno míst po Praze, kam se dá jít na WC. Seznam s recenzemi by určitě vydal na obdobu Gastromapy Lukáše Hejlíka.

Kdo z týmu měl nejvtipnější nebo nejzvláštnější rutinu, aby splnil denní limit kroků?
To je otázka na kapitána, případně ostatní členy týmu. Ale například kolegyně Veronika kroužila v Rakousku kolem chalupy, aby nahradila zameškané kroky během cesty. Někdo chodil se psem takovým způsobem, že se před ním pes začal schovávat a nechtěl ven.

Jaký pozitivní zvyk si z výzvy odnášíte, který chcete udržet i po jejím skončení?
Určitě chodit více pěšky běžně mimo výzvu, protože jak se říká, pohyb je život. Tato akce lidi spojuje a dává jim radost.

Zdroj fotografií: Archiv společnosti CETIN.